OriTas v roce 2021 a 2022

Asi by bylo velkým opakováním psát zde o tom, jak už se blíží konec vývoje OriTasu. Letos by to navíc nebyla ani pravda, protože jsem (spíše jsme) se vrátil k OriTasu zase docela naplno a tak je v letošní „závěrečné“ řeči celkem o čem mluvit. A abych si toho na dnešek nevzal málo, zmíním se zde i roce nadcházejícím.

Ohlédnutí za rokem 2021 a nadcházející novou verzí

Pokud se podívám na seznam změn v letošní revizi, která se chystá do sekce Download (mimochodem 136. revize, a že jsou ty revize většinou celkem „tučné“), začal letošní rok nenápadně. Jak už jsem zde v průběhu roku psal, po debatě s jedním kamarádem jsem se rozhodl vyzkoušel, zda by OriTas nemohl být v rozpoznávání dat lepší a nějaká se naučit i „dopředu“ (honosně jsem to nazval umělou inteligencí, ale to je značně „optimistické“). A tak první polovina roku dala vzniknout modulu AI maps a po jeho zprovoznění jsem na několik dní zaměstnal procesor počítače napočítáváním výsledků databáze možných i nemožných tvarů peaků. Výsledek je zatím někde na cestě, zdá se, že vše funguje docela dobře a to především na reálných datech. Necháme se překvapit, jak to dopadne, protože na dokončení a úplné otestování nedošlo díky jedné dlouho nedokončené věci, která byla pro OriTas tak trochu kostlivcem ve skříni.

Někdy okolo poloviny roku jsem se zcela nečekaně díky Univerzitě Pardubice vrátil k výpočtům spojeným s digitalizací „kapky“, která měla původně být v OriTasu už před dlouhou dobou ve spolupráci s Trenčínem, která – no nevyšla zrovna ideálně, vlastně spíš vůbec. OriTas tak uměl zdigitalizovat kapku z žárového mikroskopu, ale neuměl s ní (z ní) počítat. V Pardubicích se do toho ale položili a spolupráce byla dokonalá, dlouho mne práce na OriTasu takhle nebavila, protože jsem se místo trápením s docela hnusnou matematikou (no jo, moc mi to nejde) mohl věnovat psaní kódu a testování. Výsledek přišel hodně rychle a po pár opravách šlapaly první testy celkem dobře.

V poslední části roku pak Pardubice ještě přidaly! A výsledkem je, že metoda pro výpočty povrchového napětí z fotek kapky na žárovém mikroskopu není pavučinami značně zarostlým kostlivcem OriTasu, ale fungující realitou. Výsledky začínají vypadat dobře a ač si o této metodě stále myslím „tak trochu své“, už nyní věřím, že to fungovat může a bude. Každopádně klobouk dolů.

Rok 2022 stále s OriTasem

A tím se dostávám už do dnů budoucích. Po několika letech tak – snad to nezakřiknu – můžu napsat s chutí, že rok 2022 bude rokem, kdy se OriTasu dostane další péče. Chystá se snad i celkem ultimátní návod a rád bych nejen dokončil nadějně vypadající „kapku“, ale vrátil se i k AI maps.

Mám několik představ, jak by to mohlo vypadat a jednou z nich je to, aby si OriTas během startu a otevírání projektu načetl svoji databázi pro něj známých peaků a po načtení projektu vám rovnou udělal nástřel výsledků. To vše tak, aby si uživatel nevšiml většího zdržení a výsledky se zobrazovaly v reálném čase. Dokonce by tahle funkce mohla fungovat už v rámci DataEditoru. Co se týká zdržení, nějaké určitě bude při načítání databáze (v řádu jednotek vteřin), naopak vyhodnocení je už nyní tak rychlé, že je možné zobrazovat výsledky i z mnohem větších databází v reálném čase.

Samozřejmě mám „v šuplíku“ ještě několik dalších nápadů a na jednom už delší dobu rozpracovaném jsem začal už během letošního roku pracovat. Ale jsou to spíše takové drobné vize a zlepšení.

Závěrem

Přát si nic nebudu (a slibovat už vůbec) a předbíhat na závěr dnešního textu také ne, ale pokud by se nadcházející rok podařilo s OriTasem pohnout stejně jako letos, zlobit se nebudu. Ač nesahám do jádra OriTasu, dojde často v rámci testování nových věcí k opravám drobných chybek i v jádře. Dobrou zprávou však je, že se už delší dobu nepodařilo objevit závažnou chybu a to je dobrá zpráva především pro uživatele programu.

Tak ať se nám všem práce daří a třeba se vám jednou bude OriTas také hodit.