Zavedl jsem si tu novou formu článku – rychlý test. Ne vždy je totiž zajímavé popisovat celou sestavu, ale rád bych tu měl postupně otestovanou většinu procesorů a tak jsem se rozhodl sepsat občas i nějaký kratší test procesoru, grafiky nebo něčeho dalšího. A hned jako první na řadě tu mám takovou zajímavost. Většina z nás měla v roce 2004 na stole nějaký Athlon XP nebo Celeron do socketu 478, ti šťastnější pak Pentium 4 (případně Pentium 4 s HT – tedy dvouvláknový procesor). Naopak někteří měli třeba ještě starší Pentium III a dalo by se říci, že i to na kancelář ještě stačilo.
My se ale dneska podíváme ještě výše než na Pentium 4 s HT, protože i této době bylo možné mít v pracovní stanici (případně samozřejmě serveru) dvou paticovou desku. A mě se právě jedna taková dostala do rukou – dual socket 604 deska od Intelu a v ní dva Xeony 2.8GHz/800MHz, které už mají HT pro zpracování dvou vláken na jádro. Celkem tedy máte k dispozici čtyři vlákna a dost tepla k tomu navíc.
Základem sestavy je deska Intel SE7525GP2, která má kromě uvedených patic pro procesory celkem slušnou výbavu. K dispozici je PCI-E 16x a druhý 8x, 2x PCI a 2x PCI-X. Pro připojení pevných disků jsou k dispozici 2x IDE a 2x SATA a pro paměti pak slouží čtyři sloty na DDR1 ECC. Maximální kapacita 2GB/modul a celkových 8GB stačilo v té době i na náročnou práci. To vše doplňují 2+2 USB, LAN, COM, integrovaná VGA a 2x PS/2 pro klávesnici a myš.
Jako pevné disky jsem použil původní sestavu tří 160GB disků na IDE (mimochodem všechny v pořádku), nicméně jako systémový jsem osadil o něco novější 320GB SATA disk. Vzhledem k běžné velikosti desky (je jen o pár centimetrů delší) se vše vejde dokonce do obyčejné bedny. Jako zdroj posloužil 600W serverový kousek, který by i v dnešní době dokázal napájet nadprůměrně výkonný stroj.
Když se ještě vrátím k procesorům – v desce byly osazeny nejslabší verze Xeonů s frekvencí 2.8GHz. Dostupné jsou pak i verze s taktem 3.6GHz. To jen pro informaci, kolik výkonu se dalo ještě získat nákupem silnějších kousků křemíku. Procesory obsahovaly 16k L1 paměti a 1024k paměti L2. Jejich spotřeba se pohybovala od 66.85W (minimum) do 127.5W (maximum), TDP pak je 103W (vše specifikace). V součtu je to tedy hezkých 200+W jen na procesorech. A že to bylo hodně znát na produkovaném teple v bedně nemusím asi uvádět!
Testy výkonu AIDA 64
| AIDA 64 | Základní nastavení |
| Paměť čtení (MB/s) | 4550 |
| Paměť zápis (MB/s) | 4200 |
| Paměť kopírování (MB/s) | 3548 |
| Paměť latence (ns) | 149 |
| CPU Queen | 5961 |
| CPU Photo | 3948 |
| CPU ZLib | 47.3 |
| CPU AES | 8732 |
| CPU Hash | 667 |
| FPU VP8 | 558 |
| FPU Julia | 2019 |
| FPU Mandel | 1193 |
| FPU SinJulia | 767 |
| AIDA 64 L1/L2 | L1 | L2 |
| Read (MB/s) | 44650 | 18942 |
| Write (MB/s) | 9939 | 9277 |
| Copy (MB/s) | 19884 | 12881 |
| Latence (ns) | 1.4 | 9.9 |
Závěrem
Zajímavá deska, nicméně na dnešní dobu už nabízí opravdu nízký výkon s obrovskou spotřebou. Každopádně tenhle kousek železa mne ujistil v jedné věci – takové topení mít ve sbírce nechci, protože i v klidu to celkem dost roztáčí elektroměr a tak se to ani do dílny na testy nehodí. Na stranu druhou – kdo potřebuje testovat hodně druhů hardwaru, může z toho mít radost. PCI-E, PCI, PCI-X, SATA, ATA – vlastně se tam dá otestovat skoro vše! A tak šla deska sloužit někam dál a mě po ní zůstal tenhle krátký test.
