Petr Pilný

Nerozumíte počítačům? Já občas také ne...

Mafia I: The City of Lost Heaven

Vydáno: 2002– Hodnocení: 10/10

Testovací sestava: Autocont Leonardo 633 (Celeron 633@850MHz, 320MB RAM, nVidia GeForce 2 MX 400 64MB) + Dell M4800 (i7-4810mq, 32GB RAM, SSD, nVidia Quadro M2000M 4GB, FullHD)

Upravená dohlednost, stromy, lepší zobrazení vody a k tomu vysoké rozlišení. I tak může vypadat původní Mafia I. Bude ale potřeba trochu jiné „železo“.

Dnešní zápisek bude velkým návratem do minulosti a to dokonce tak daleko, že jsem ještě měl stolní počítač. V bedně od Autocontu tikal Intel Celeron 633MHz přetaktovaný na neskutečných 850MHz, 320MB SDRAM a GeForce 2 MX 400 64MB. Vše běželo na Windows XP, zcela jistě ne zcela legálních (počítač byl dodaný s Windows 98SE), které sídlily na 10GB ATA disku WD. Na data a občas i větší hry pak byl v bedně druhý disk od WD s kapacitou 80GB. Vzpomínám si, že po přidání ventilátoru na pasivně chlazenou grafiku to už docela jelo a ač měla GeForce 2 problém s chybějícím DX8.1, na hry sloužila dobře a docela dlouho. Nahradil ji pak Radeon 9250, ale to už je jiný příběh.

Jen jako poznámka – screeny kolem jsem fotil na novější sestavě, ve FullHD/2xFHD/4K, maximálních detailech a na celkem hodně modifikonané verzi Mafie. Trochu jiná auta, žijící město, stromy, mnohem větší dohled, ale stále ten stejný příběh.

Jak už jsem se zmínil v recenzi Definitivní edice, tak Mafia byla ve své době na našem trhu zjevení. Illusion Softworks nám přinesly Thomase Angela, původně taxikáře, který se ocitl prostě ve špatný čas na špatném místě a musel to nějak přežít v následujících dvaceti misích až do konce, na který si díky prvnímu dohrání pamatuji, jako kdyby to bylo včera. To vše jen a jen díky příběhu, který nedoplňoval hru – on ji přímo tvořil a v době, kdy si mnohdy hry začínaly hrát spíše na hezkou grafiku, dostal člověk obojí, včetně rodného jazyka a docela dobrého nadabování.

Kdo by zapomněl na názvy misí, mezi kterými je těžké vybrat nejlepší a nejhorší, každopádně kombinace mise „Coura“ a „Kněz“ následovaná „Výletem do přírody“ vás vtáhla do děje a následující „Omerta“, „Návštěva lepší společnosti“ a „Skvělý obchod“ směřovaly celý příběh ke konci, který jste tolik chtěli vidět. Vaše postava rostla, s přáním „Dobré chuti“ jste nastoupili cestu ke hvězdám, na které se trochu zastavil čas „Bastardem se štěstím“, kdy jste si prohlédli celé město při nahánění úhlavního nepřítele.

Že je něco špatně bylo jasné už od začátku, hra nikdy neschvalovala činy postavy, jen je vyprávěla. „Volební kampaň“ a následující „Jen tak pro radost“ pak jasně otočily kormidlo vaší cesty nejvýš a u „Melouchu“, na který se Tom nechal přemluvit, už bylo trochu jasno, který cíl si hra vybrala. Ještě nyní, po skoro dvaceti letech, si vzpomínám, jak jsem trpěl při misi „Smrt umění“ a snažil se tehdy postavu zachránit v celkem těžké přestřelce, kdy vás rozhodně nikdo nevodil za ručičku.

Když už se vše konečně podařilo a Tom vyvázl, Salieri byl dopaden a vám spadl kámen ze srdce, vrátil vás do reality „Epilog“.

Víte, svět se neřídí zákony na papírech, svět řídí lidi. Některý podle zákonů, jiný ne. Záleží na každým podělaným jednotlivci jakej bude svět, jakej si ho udělá. A taky musíte mít hodně štěstí, aby vám z něj někdo jiný neudělal peklo. Zkrátka, není to tak jednoduchý, jak vám tvrděj ve škole. Rozhodně je dobrý mít pevný zásady a držet se jich. V manželství, v kriminále, ve válce, prostě vždycky a všude.
Já jsem to docela posral, ale ani Pauli a Sam si moc nepomohli. Chtěli jsme mít lepší život, ale nakonec jsme skončili mnohem hůř, než většina lidí. Víte, myslím, že důležitý je udržet ve věcech nějakou rovnováhu, nějakou míru, jo rovnováhu, to je lepší… To je to správný slovo, protože ten kdo chce příliš moc, může ztratit úplně všechno a kdo chce zas od života moc málo, nemusí dostat vůbec nic.

Mimochodem některé okamžiky ve hře si člověk musí najít – až povezete auto k útesu, vraťte se zpátky pěšky. To, co si pak vyslechnete u Lucase, stojí za těch pět minut pěší chůze. Další paráda je odvoz jeho postřeleného kamaráda, kdy vám pak Lucas myje sedadla. V definitivní edici mi mise od Lucase chybí celkem hodně – tam dostáváte lepší auta automaticky, v originále si každé musíte „zasloužit“ a najít (třeba jako to u pana radního ve vile, které vám pomůže ukradnout kasař).

Na youtube je k nalezení i sestříhaná verze všech „filmečků“ ze hry jako film. A když jsme u filmu, za zmínku stojí výborný soundtrack a především hlavní motiv. I ten (a jeho variace) zazněl v definitivní edici.

Přesunout se na začátek