Po delší době jsem se rozhodl věnovat pár řádků dalšímu ze starších kousků. Ač jsem toho měl za posledních několik měsíců k dispozici docela dost (především z období socketu 7), na nějaké podrobnější testování nedošlo. V rámci úklidu jsem se ale rozhodl zbavit nevyužívaného notebooku, který jsem před několika lety dal dohromady – konkrétně modelu od Compaq. Presario 1200 byl na svou dobu celkem levný dostupný notebook a nabízel pro tehdejší kancelář a internet dobrý poměr cena/výkon. Daní za to byla ale o něco horší výbava a využití některých méně výkonných komponent.
Původně dodávaná konfigurace se příliš nezměnila a tak v notebooku tiká plnotučný Intel Celeron 600MHz v socketu 370. S použitím stolního procesoru není žádný problém – vyzářeného tepla není moc a chlazení je vyřešeno elegantně a teplo je rozvedeno do velké plochy. Až při delší zátěži zasáhne malý ventilátor. Procesor je doplněn více než dostatečnými 192MB RAM (SDRAM 100MHz, časování 2-2-2-5T, původně notebook obsahoval 64MB). Pevný disk (IDE, 5GB) už původní není, nicméně nahrazen byl jen o něco větším 10GB diskem od Fujitsu.
Notebook má 12.1″ panel s rozlišením 800×600, který úplně neoslní svou rychlostí, nicméně vzhledem k určení je dostatečným zobrazovadlem. Nyní se dostáváme do míst, kde se už šetřilo. Čipová sada VIA Apollo ProMedia/PLE133 dle testů nebyla zrovna rychlá a ruku v ruce s ní jde grafická karta Trident CyberBlade – i1 (4MB). Výkon čipové sady i grafické karty je bídný i vzhledem k použitému procesoru. Na stranu druhou – na tehdejší psaní ve Wordu a zobrazení statických stránek to stačilo s přehledem. Na hraní (tehdy) soudobých her to ale opravdu nebylo a rychlost přístupu do RAM a především latence je i z pohledu testů starých strojů nevídaná. Zvuk obstarává nesmrtelná AC97. Z dalších věcí pouze zmíním dvojici USB, audio, FDD, CD-ROM, LPT a modem. Pro další rozšíření poslouží PCMCIA slot, ve kterém jsem ubytoval Wi-Fi kartu od Epsonu.
Provedení notebooku je celkově pěkné, kvalitní, ani po letech nikde nic nevrže a nepraská. Když se ke mě notebook dostal, měl ulomené panty – na rozdíl od následujících generací tady panty nevylomily půlku notebooku a tak šel celkem dobře opravit. Když jsem viděl jeho provedení, výrobci muselo být jasno, že tohle prostě praskne. Dobrou vychytávkou jsou vyklápěcí nožičky na spodní straně notebooku, které ho zdvihnou stejně jako to funguje u klávesnic. Velmi pohodlné a při tom pro výrobce levné řešení. Hodně mě překvapil celkem hlasitý zvuk reproduktorů (hlasitost se dá ovládat tlačítky pod touchpadem), stejně jako slušná kvalita jejich zvuku včetně „basové“ složky. A když už jsem zmínil touchpad – velikostně odpovídá době, citlivost je dobrá, provedení tlačítek je ale prapodivné a podepsalo se to na jejich stisku (primární tlačítko už reaguje velmi špatně).
Jako operační systém posloužil v prvních verzích Windows 98, tento notebook už přišel s Windows Me a aktuálně na něm jsou Windows XP (SP3). Jen pro doplnění jsem měl v době testování u notebooku připojenou i LPT ZIP mechaniku. 100MB prostoru bylo na zálohování v té době parádních a i rychlost a spolehlivost byla proti FDD super.
Testy AIDA 64
| AIDA 64 | Základní nastavení |
| Paměť čtení (MB/s) | 397 |
| Paměť zápis (MB/s) | 470 |
| Paměť kopírování (MB/s) | 342 |
| Paměť latence (ns) | 246.8 |
| CPU Queen | 1143 |
| CPU Photo | 582 |
| CPU ZLib | 3.7 |
| CPU AES | 843 |
| CPU Hash | 58 |
| FPU VP8 | 97 |
| FPU Julia | 131 |
| FPU Mandel | 46 |
| FPU SinJulia | 97 |
Výsledky nejsou špatné, přístup do paměti je ale velmi pomalý. Latence dosahuje hodnot víceméně nevídaných a i absolutní rychlosti nejsou zrovna zázrakem. Přidávám ještě testy všech úrovní cache u procesoru.
| AIDA 64 L1/L2 | L1 | L2 | L3 |
| Read (MB/s) | 4713 | 1221 | – |
| Write (MB/s) | 3919 | 2286 | – |
| Copy (MB/s) | 8648 | 1468 | – |
| Latence (ns) | 5.0 | 11.7 | – |
3D Mark 2001 SE
Herní tenhle notebook nebyl ani náhodou, starší kousky rozhýbal přijatelně, do 3D se raději nepouštět. Drivery grafiky také nejsou žádným zázrakem a zatímco třeba kouřové efekty a oheň byl vykreslený sice jinak než na dobové GeForce, ale vypadal možná i lépe, celkově byly v obrazu viditelné chyby v texturách, jejich překrývání a další drobnosti. Pokud se pustíte ale do starých dobrých Age of Empires II nebo zapnete Diablo, vypadá vše v pořádku.
Tabulku výsledků dělat nebudu, notebook zvládne rozlišení 800×600, grafika nemá dostatek paměti na běh v 32bit a už vůbec na to nemá výkon. Tedy v 16bit, bez AA, double buffer, 16bit textury a 16bit z-buffer. To vše pod D3D Software dává výsledek neskutečně nízkých 326 bodů.
Pro ukázku bídy v DX7 přidám pro tři testy 3D Mark 2001 SE i průměrné FPS pro nízké a vysoké nastavení:
- test 1 = 4.8 / 0.9 fps
- test 2 = 5.0 / 1.9 fps
- test 3 = 10.1 / 3.5 fps.
Toliko k té grafické bídě. Ale abych nebyl nespravedlivý – notebook byl ve své době celkem levnou cestou na internet, na grafiku prostě a jednoduše nezbylo.
HDtune – rychlost disku
Disk už po letech hůře startuje po delší době nepoužívání, při prvním startu bylo potřeba pustit notebook dvakrát. Pak už bylo vše v pořádku. Disk neměl žádné vadné sektory, jeho rychlost ale odpovídá 2.5″ IDE diskům té doby. V náhodném přístupu příliš nezaostával, ale maximální rychlost byla hodně nízká.
| HDtune (čtení) | 512b | 4k | 64k | 1M | Náhodné |
| IOPS | 54 | 55 | 46 | 13 | 21 |
| MB/s | 0.027 | 0.215 | 2.919 | 13.410 | 10.867 |
Závěrem
Ať už ve své době byl notebook pomalý nebo ne, je to jedno. To, že se dožil dnešních dnů, si zaslouží poklonu. Notebooky přeci jen trpěly přenášením a jejich stav tomu mnohdy odpovídal. Další věcí bylo, že se často používaly vzhledem k jejich ceně až do jejich poslední chvíle a dědily se z uživatele na uživatele. Poslední uživatel v řadě tak získal notebook často už docela levně a – no nevedlo to vždy k patřičné starosti o to, aby to přežil.
Tenhle to štěstí měl a až na panty displeje dopadl dobře.