Úvodem
Určitě znáte ten pocit, kdy se celý den ne zrovna daří, kompy si s vámi moc nepovídají a tak večer, když už je trocha klidu, vejdete do dílny a přemýšlíte, zda si taky neudělat něco pro radost. Nějaký čas už tu koukám na jednu odloženou bednu a po dlouhém hledání jsem do ní získal vše, co bylo třeba (a co jsem si tak trochu vysnil), můžeme tedy začít.
Dneska se vrátíme do roku 2000 a protože je to po opravdu hodně dlouhé době, co se tu objevil text o něčem starším, tak to vezmeme pořádně a na maximum! Někdy je totiž i to „chtít víc“ pořád ještě málo!
Na čem jsme pracovali v roce 2000
Nevím, jak vy, ale já jsem tedy v roce 2000 nepracoval na ničem. Ještě jsem prostě počítač neměl. Dostal jsem první až o malý kousek později. V téhle době nám na trh nastupoval Socket 370 a 462, oba hlavní výrobci procesorů měli i svůj slotový procesor a zároveň nám končila éra Socketu 7, do kterého se dalo dát prakticky všechno a jak už jsem tu psal, je díky tomu opravdu radost ho sbírat.
Vývoj probíhal tak rychle, že se s nákupem vlastně ani nevyplatilo čekat – po půl roce už byl většinou počítač překonán nabídkou konkurence a nebo minimálně vydáním nových rychlejších modelů procesorů a grafických karet. Některé používané stroje ale byly přeci jen trochu nadčasové, plnotučné Pentium III nabízelo velmi slušný výkon i v době všudypřítomných Celeronů 1.7GHz, později vydaný Tualatin pak proháněl i novější Pentia 4 a zůstal tu s námi velmi dlouho.
HP Kayak XM600 PC Workstation
HP vydalo první Kayak v roce 1997, z trhu se ztratil pak v roce 2002. Kayaky existovaly v ne zrovna malém množství modelů od Pentia II po Pentium 4, navíc s jedním i dvěma procesory. Na mém stole tu leží model XM600, který má desku podporující osazení dvou procesorů Pentium III do Slot 1. Když se ke mě dostal, byl mimo jiných nedostatků (mrtvý zdroj a další „drobnosti“) osazený jedním procesorem na pěkné frekvenci 866MHz. Vlastně jedním z nejsilnějších běžně prodávaných.
Úvodní stránka manuálu HP Kayak XM600
Aby toho nebylo málo, osazená deska (přeznačený a upravený ASUS) má chipset i820 a už na první pohled je díky specifickým paticím na paměti jasné, že tady se budou osazovat RIMM. Nebudu se tu o nich moc rozepisovat, něco málo najdete v textu, který jsem psal o souboji Tualatinu a Pentia 4. Ve stručnosti bych to uzavřel tak, že především u Pentia III jsou vlastně zbytečné a drahé. Výkon navíc skoro nebyl, cena astronomická a k tomu i trocha tepla jako bonus. V našem případě máme osazeno 2x256MB a třetí slot okupuje nutná „výplň“, bez které paměti RIMM v neplném počtu prostě nefungovaly.
Bonusem pak je přítomný slot AGP. Je totiž hodně desek a serverů pro dva procesory Pentium III, bohužel ale velmi často chybí právě AGP. A bez AGP je výběr grafických karet smutný a my tam chceme něco opravdu dobového a přitom to nejlepší.
Pro zajímavost – dle manuálu – byly nabízeny následující karty:
- Matrox Millennium G250 (8 – 16 MB)
- Matrox Millennium G400 (16 MB)
- 3Dlabs Oxygen GVX1 (32 MB)
- ELSA Synergy II (32 MB).
Ta poslední jmenovaná zvládala v rozlišení 1920×1200 bodů 32-bit barvy a obnovovací frekvenci 96 Hz, obsahuje RIVU TNT2. Vzhledově je pak nejlepší 3Dlabs, velká karta, zajímavá i funkcemi, doporučuji o ní něco načíst.
Další zajímavostí je možnost obnovení poškozeného BIOSu pomocí diskety, díky tomu lze (alespoň teoreticky) zachránit mrtvý stroj bez dalších pomocníků nebo výměny čipu. Naštěstí jsem to nemusel zkoušet.
Intel Pentium III 1000MHz / 133MHz FSB (Slot 1)
První představená Pentia III nebyla moc rozdílná od jejich předchůdce. Vlastně by se to dalo zjednodušit tak, že byly přidány instrukce SSE a sériové číslo přímo v procesoru. Výrobní technologie u Katmai nedovolovala příliš vysoké takty a co si pamatuji, tak procesory i relativně topily. Nicméně díky FSB (až) 133 MHz a velké cache to bylo v roce 1999 slušné zlepšení.
Jen o pár měsíců později (květen -> říjen) pak naskakuje (nejen) do Slotu 1 Coppermine, zvedá takty o mnoho výše a i přes menší cache (ale už s plným taktem) posouvá dostupný výkon zase o kus dál. Procesory jsou vydávány jak pro Slot 1, tak pro Socket 370. Socket 370 se ale dočkal nakonec nejen pár modelů navíc, ale především následovníka v podobě Tualatinu. Nicméně ten nebyl s původními deskami kompatibilní ani v případě slotu a ani v případě socketu. Existovaly sice možnosti, jak dosáhnout provozu Tualatinu ve starých deskách, ale z mého pohledu pro to až na výjimky nebyl moc důvod.
My si dneska do desky dáme „slotové“ maximum – dva kusy Pentia III s frekvencí 1000 MHz a sběrnicí FSB na 133 MHz. Jsou to poměrně špatně dostupné procesory, i v jejich době se neosazovaly úplně běžně a tak na ně narazíte maximálně v nějakém serveru (skoro zázrakem) a nebo na aukčních portálech (převážně v zahraničí) za pořádně tučný příplatek. A když hledáte pár, máte to při nejmenším dvakrát tak drahé.
nVidia GeForce2 PRO/Ti
Posledním hlavním dílkem do skládačky je pak grafická karta. Rok 2000 byl už ve znamení GeForce 2. Ta nabízela slušnou porci výkonu, prakticky netopila, něco málo se dalo nahnat přetaktováním a tak byla oblíbenou volbou do sestav. Levná varianta MX400 je tak jednou z nejčastěji nalézaných karet v počítačích téhle doby.
V roce 2000 byla ale vydána i verze PRO. Ta nabízela dvojnásobek jednotek a k tomu jako bonus paměti DDR. V případě, že by čip uměl i DirectX 8.1, zadělala by si nVidia na nemalý problém. Novější DX totiž hodně chybělo řadě MX. Takhle ale většina lidí kapitulovala a kupovala nástupce ať už v podobě GeForce4 MX nebo třeba Radeonu 9250 – to byly takové běžné a levné karty, které 2 MX velmi často nahradily v levných sestavách a nebo při upgradech.
V našem případě lehce porušíme ročník vydání a osadíme GeForce 2 Ti (PRO verzi ale ve sbírce mám také). Ta nám proti PRO přidává čtvrtinu výkonu navíc na jádře (250 vs 200 MHz), paměti jsou na původních 200 MHz, jinak je ale totožná. Ve sbírkách bohužel nemám verzi Ultra, která má ještě lehce navýšené takty paměti (230 MHz). Se stejným čipem lze sehnat ještě Quadro2 PRO, které pak nabízí takt pamětí 250 MHz, bohužel jádro běží na frekvenci „obyčejné“ PRO.
Drobky kolem
Závěrem pár drobků kolem. Nad vším bdí Windows XP – výkonu je tu dost a na výsledky to vliv mít nebude. IDE disk tu poslouží víceméně libovolný (použit 80GB IDE disk od WD), zvukovou kartu jsem neřešil, integrovaná hraje a to dokonce i na integrovaný reproduktor. Pro testy výkonu procesoru a nějaký ten 3D Mark nám to postačí.
Pokud pak vzpomenu na nějaké střípky ze stavby, tak by to mohlo být následující:
- Kayak XM600 si poměrně hodně vybírá procesory, hodně funkčních kusů mi tam nepostnulo ani při osazení jednoho procesoru, v páru to bylo ještě horší, nicméně vybraný pár jel na první dobrou
- náladovost na RAM je u RIMM klasická, naštěstí zásoby jsou dostatečné pro dohledání nekonfliktních kusů, volba frekvence je pak třešničkou na dortu, tady vybrala deska sama a zvolila krásných 700 MHz (AIDA ukazuje 710 MHz)
- v manuálu je několik odstavců o tom, jak osazovat RAM, kdy nemusí (ale mohou) být užity prázdné moduly a další podmínky, v realitě je to ale o systému nazvaném pokus-omyl a hlavně mít hodně modulů
- kondenzátory u patice jsou v případě té horní umístěny tak nešikovně, že se tam skoro nevejde procesor, při výměně (vkládání) procesoru je tak třeba velmi opatrně kondenzátory odklonit, pak už je to v pořádku a nikterak se to nepne, jen při vkládání rády vlezou „pod procesor“ a může dojít k jejich poškození
- praktickou drobností jsou šroubky s prodlouženou špičkou bez závitu, zapadnou na místo a jen tak nevypadnou, poté už je stačí jen dotáhnout.
Testy AIDA 64
AIDA 64 je tu již tradičně, ani dnes ji nevynecháme. Výsledky budou klasicky rozděleny dle jednotlivých částí L1 a L2, RAM, CPU a FPU.
| L1 a L2 testy | 2x 1000MHz |
|---|---|
| L1 – čtení | 7868 |
| L1 – zápis | 6612 |
| L1 – kopírování | 14456 |
| L1 – latence | 3.0 |
| L2 – čtení | 2837 |
| L2 – zápis | 4268 |
| L2 – kopírování | 2841 |
| L2 – latence | 7.4 |
Žádné velké překvapení, Pentium III přineslo rychlé kopírování v cache. Dobově velmi slušné výsledky, v další generaci byly ale rychle překonány.
| Testy RAM | 2x 1000MHz |
|---|---|
| Čtení | 1007 |
| Zápis | 1014 |
| Kopírování | 757 |
| Latence | 146.3 |
U RAM je to taková klasika. Pentium III tak akorát využilo propustnost SDRAM, RIMM (ani DDR) mu moc nepomohly, takže tady si polepšil proti levným SDRAM především zápis. Naopak latence je trochu vyšší.
| Testy CPU | 2x 1000MHz |
|---|---|
| Queen | 3804 |
| PhotoW. | 1301 |
| ZLib | 16.9 |
| AES | 2732 |
| Hash | 194 |
Testy CPU Intelu sedí, překonali jsme v Queen i bez nějakého přetaktování Pentium 4 EE 3.46GHz. I v ostatních testech vycházejí výsledky vysoko, mnohdy na úroveň třeba Celeronu D (2.5+ GHz), Athlonu 64 3200+ a dalších. Každému procesoru sedí lehce něco jiného, nicméně obecně je hrubý výkon CPU na svou dobu až extrémní.
| Testy FPU | 2x 1000MHz |
|---|---|
| VP8 | 185 |
| Julia | 436 |
| Mandel | 154 |
| SinJulia | 324 |
V testech FPU se hodně projeví stáří procesoru, protože výkon FPU se zvyšoval výrazně později. I útok na Athlon 1600+, Pentium M 1600 MHz, výrazně mladší Atom 230 HT a občas i na Pentium 4 2+ GHz je tak velkým úspěchem.
SuperPI
Výpočet oblíbeného nekonečného čísla je klasikou, dneska si ji vylepšíme tím, že si ho můžeme nechat spočítat dvakrát v jednu chvíli. Uvidíme, jaký to bude mít vliv na výkon (výsledný čas), protože nejde jen o výkon procesoru, ale i paměť RAM.
Jak je vidět v tabulce, pokud se výpočet spustí paralelně, trvá o něco déle, ale krásně ukazuje, že výkonu bylo k dispozici opravdu hodně.
| SuperPI | 1x CPU | 2x CPU |
|---|---|---|
| 16K | 0.703 | – |
| 32K | 1.531 | – |
| 64K | 3.563 | – |
| 128K | 10.390 | – |
| 256K | 26.234 | – |
| 512K | 1m00.984 | – |
| 1M | 2m16.750 | 2m47.188 + 2m47.032 |
3D Mark 2001 SE
Vzhledem k výkonu grafické karty si užijeme testů ve vyšším rozlišení – až 1280×1024, v 32bit barvách a zkusíme i AA. Při nejvyšším rozlišení už se nastavení 4xAA nevejde do VRAM (jen 64 MB), ale 2x ještě ano. Do tabulky jsem přidal i získané hodnoty průměrných FPS v jednotlivých testech – a to vždy pro nízké a vysoké nastavení (tak jak probíhají při běhu testu).
V galerii můžete zavzpomínat na celý test, jen poslední část Nature zde není, protože GeForce 2 neuměla DirectX 8.1.
| 3D Mark 2001 SE | Získané body | FPS test 1 | FPS test 2 | FPS test 3 |
|---|---|---|---|---|
| 800×600 16bit | – | – | – | – |
| 800×600 32bit | – | – | – | – |
| 1024×768 16bit | – | – | – | – |
| 1024×768 32bit | 3477 | 67.2/18.4 | 64.8/29.6 | 62.9/28.5 |
| 1280×1024 16bit | 3533 | 69.3/17.9 | 66.2/29.8 | 65.2/28.6 |
| 1280×1024 32bit | 2967 | 55.0/18.6 | 51.5/25.1 | 51.2/25.8 |
| 1280×1024 32bit 2xAA | 1757 | 28.5/15.0 | 29.7/16.2 | 25.3/15.2 |
Na závěr pro zajímavost přikládám stabilitu snímků ze třetího testu 3D Mark 2001 SE (Lobby) na vysoké nastavení při rozlišení 1280×1024 a 32bit barvách. Úvodních zhruba padesát snímků bylo ještě z načítací obrazovky a byly odstraněny (uvádím pro vysvětlení chybějící části na začátku grafu).
Časy jednotlivých snímků v milisekundách pro rozlišení 1280×1024 v 32bit barvách.
Mafia I: The City of Lost Heaven
Poznámka autora: Slíbil jsem si, že budu tentokrát stručný a neutopím v tom tolik času, a tak jsem přidal první herní testy na tomhle webu, protože Mafie je Mafie. Pár střípků si jistě vybavíte díky obrázkům kolem.
Na závěr testů alespoň malé zpestření! Kdo by nepamatoval na naprostou klasiku, o které tu je pár slov i na webu. Mafia I je zcela jistě legendou a zkusím ji na GeForce 2 Ti rád. Uvidíme, jak si s ní poradí i ve vyšších rozlišeních. V galerii pak jsou namíchané snímky s různým rozlišením a/nebo kvalitou/AA, tak dle toho tam i kolísá snímková frekvence.
Jako testovací část jsem si zvolil úsek po načtení jízdy v malém městě. Po stratu hry jsem zapnul omezovač rychlosti a po zmizení úvodního textu spustil měření a vydal se ve směru Salieriho baru. K záznamu hodnot jsem použil Fraps nastavený na 30 vteřin. Vždy jsem dojel do zhruba stejné vzdálenosti na nábřeží, kde jsem stihl odbočit v plné rychlosti mezi auty. Test je to krátký, ale pro naše účely dostatečný.
Pro přehledné srovnání tu budeme mít následující tabulku, kde je vliv stoupajícího rozlišení a barevné hloubky. U nejvyššího nastavení pak i 2x AA. Nechal jsem měřit jen minimum, průměr a maximum a uvedl je v tomhle pořadí i v tabulce. GeForce 2 Ti je procesorem lehce omezená v rozletu, až opravdu vysoká zátěž najde její limity. Mafia je bez problémů hratelná – já vím, že dneska je prostě i 144 snímků málo, ale dříve jsme byli rádi, že to prostě jelo. Obraz se navíc netrhá (nejsou tam pocitově nějaké výrazné a časté propady).
| Rozlišení, detaily vysoké | FPS (minimum/průměr/maximum) |
|---|---|
| 1024x768x16b | 19 / 24.467 / 32 |
| 1024x768x32b | 17 / 24.667 / 32 |
| 1280x1024x16b | 17 / 24.033 / 34 |
| 1280x1024x32b | 17 / 23.600 / 30 |
| 1280x1024x32b 2AA | 15 / 22.000 / 28 |
Ve druhé tabulce je pak vidět vliv nastavení detailů přímo ve hře od nízkých po vysoké. Test probíhal dle stejného postupu.
| 1280x1024x16b | FPS (minimum/průměr/maximum) |
|---|---|
| Nízké | 27 / 36.067 / 44 |
| Střední | 20 / 28.000 / 34 |
| Vysoké | 17 / 24.033 / 34 |
Na úplný závěr se pak podíváme na stabilitu snímků. Na to bylo potřeba jet o kousek dál. Vyrazil jsem z parkoviště k Salierimu, uličkou směr park a přes něj do tunelu. Ten jsem projel a obrátil se na monumentální most a jel z něj stále rovně. Pokračoval jsem pak směr nemocnice/letiště do vypršení času. Test byl nastavený na tři minuty a zaznamenány byly časy jednotlivých snímků, které přikládám v následujících grafech pro dvě rozlišení.
Časy jednotlivých snímků v milisekundách pro rozlišení 1280×1024 v 32bit barvách.
Časy jednotlivých snímků v milisekundách pro rozlišení 1024×768 v 16bit barvách.
Z výsledků je patrné, že na třech místech hra nejspíše načítala nějakou větší texturu nebo objekt (vyzkoušeno vícekrát). Jinak byla ale snímková frekvence velmi stabilní. Limitace procesorem je tu znát, grafická karta toho při výrazně nižší zátěži o moc více nevykreslila.
Něco málo závěrem
Dneska parádní zážitek, přiznám se, že se mi před prvním spuštěním zatajil dech, zda to klapne. Trochu škoda je, že stroj nelze taktovat – HP upravilo původní ASUS desku tak, aby tomu bylo zabráněno. Na stranu druhou výkonu je dost a trochu bych se snad i bál. Myslím, že tohle bude asi nejdražší věc, co jsem tu zatím pro zábavu a testování postavil.
Stroj šlape úžasně, je totiž nepodstatné, že většina (dobových) aplikací vytíží jen jedno jádro (a to v tomhle případě není zase tak rychlé ve srovnání třeba s o rok mladšími stroji). To druhé zůstane pro systém a další drobnou zátěž. To se projeví v reakcích systému a celého počítače, které jsou na svou dobu neskutečné. Kdo pořídil (byť něco rozumněji postaveného), měl na slušnou dobu vystaráno.
Většina počítačů, co tu na webu je, už je rozebrána na díly a nebo má nové majitele. O tenhle stroj je obrovský zájem (ať už v kuse nebo jen o procesory a grafiku a to i ve chvíli, kdy jsem to ještě ani neměl sestavené), ale zatím nemám to srdce ho poslat dál. Jsou věci, co už člověk podruhé mít asi nebude.
A není nad to se přistihnout, jak v dílně, ve stoje, v noci, když musíte ráno brzo vstávat a když to prostě není vůbec rozumné, hrajete a testujete Mafii I. Na rozdíl od počítačů je prostě někdy lepší shořet než vyhasnout! Nebo to máme společné?
Podpora webu
Líbil se Vám tenhle článek? Můžete podpořit jeho tvorbu a další podobné články na webu pomocí PayPal. A nebo mi klidně jen napište, že se Vám článek líbil.