Vydáno: 2018 – Hodnocení: 10/10
Testovací sestava: Dell M4800 (i7-4810mq, 32GB RAM, SSD, nVidia Quadro K2100M 2GB OC Bios MOD, 1600×900), Dell M4800 (i7-4810mq, 32GB RAM, SSD, nVidia Quadro M2000M 4GB, FullHD)
Úvodní trápení s výkonem
Je na čase si po delší době od odehrání Kingdom Come sednout ke krátké recenzi hry. Po dlouhém období hraní starších a nenáročných titulů (konkrétně od vydání Mafia II) to byla hra, kvůli které došlo na nákup hardwaru a také to byla po dlouhé době „nově“ vyšlá hra, kterou jsem si zahrál. Vzpomínám, jak jsem si ji při jedné cestě na víkend nahrál do notebooku a ráno ji zkusil pustit s předpokladem, že ji zase smažu. Tím spíš, že můj notebook úplně neodpovídal nárokům hry. Prošel jsem si úvodní částí hry a už tušil, že tohle bude právě ta hra, která mi vydrží opravdu dlouho…
Bohužel, výkon mobilního Quadra K2100M odpovídal hraní v okně a rozlišení 1600×900. Nastavení hry pak bylo nízké až střední (některá nastavení mají malý vliv na výkon). A protože sice v okně hraji rád, ale tahle hra si zasloužila trochu atmosféry a velký monitor, došlo velmi brzo na pokus s modifikací biosu grafické karty a obejití limitu maximálního zvýšení frekvence jádra o 135MHz. Díky značnému zvýšení taktů se pak Kingdom Come rozhýbal na 24 palcovém monitoru v nativním rozlišení FullHD na nízké detaily a snímkovou frekvencí ne zrovna vysokých 20-30 FPS. Naštěstí bez výrazných propadů.
Úplným koncem trápení pak byl upgrade grafiky v notebooku na M2000M, která nabízela výrazně více výkonu a při zachování snímkové frekvence zvládala vysoké nastavení v rozlišení FullHD (dokonce s vyšší dohledností) nebo střední/vysoké detaily a vyšší FPS. Grafická stránka hry je už v tomhle případě parádní. Poslední třešničkou na dortu byl pak přechod z SSHD disku na čisté SSD i pro datové disky. Snímková frekvence se stabilizovala ještě o fous více a především už nikdy nedocházelo k problémům s pozdním načítáním textur (ale i SSHD disk s 32GB SSD částí tohle moc nedělal). Inu konec trápení s železem a hurá do příběhu.
Skalický úvod
První probuzení ve (Stříbrné) Skalici bylo zvoleno parádně. Hra světla v domě, poletující prach a pro grafiku z toho byla jedna z nejtěžších chvilek hned v prvních vteřinách hry. Rychlá volba několika bodů do statů pomocí rozhovoru s matkou a můžete vyběhnout prozkoumávat celé žijící městečko a že města ve hře žijí celkem detailně včetně všech obyvatel – to ocení procesor, který hra dokáže zaměstnat se slušným škálováním až do 16 vláken. K dispozici je několik úkolů, můžete si vyzkoušet boj, můžete si i zahrát kostky a užijete si i docela dost zábavy. Při tom všem se naučíte ovládat hru a kdo chce, může ze Skalice vyjít jako „pán“ se slušnou zásobou peněz a výbavou. Jen se nenechejte chytit při nekalostech, protože ač je zde čas neomezený, vězení znamená nemilosrdný konec v kobce.
Na závěr přijde čas si užít idylku a pokoukat se po pěkných holkách (tedy jedné). Tvůrci si ukončení pobytu ve Skalici načasovali přesně na chvíli, kdy se tam rozkoukáte a zachtělo by se vám třeba trochu škodit. A tak vás čeká parádní sekvence, při které pochopíte, že to nebude taková procházka a následující útěk na Talmberk to s jistotou potvrdí. Ostatně je to jedno z mála míst, které jsem musel opakovat.
Talmberské intermezzo
Příjezd na Talmberk definitivně ukončí nekonečný Skalický den a začne pravidelné střídání dne a noci doprovázené nutností se o sebe postarat. Od spánku přes jídlo až po vzhled. Trochu jsem se toho bál, ale nakonec to zaprvé není tolik otravné (navíc spaní funguje jako uložení pozice) a hlavně – dá se to obcházet pomocí různých lektvarů, které oddálí spánek i únavu. Nicméně nic z toho nejde bez následků prodlužovat a tak se nakonec ustálíte v režimu víceméně každodenního spánku v druhé polovině noci.
A zatímco Skalice byla uzavřená od okolí doopravdy, tak Talmberk opustit musíte, ačkoli vám v tom všichni brání. Dostanete totiž výtečný nápad vrátit se do Skalice. Zrealizovat ho není moc velký problém a tak brzy putujete krajinou do drancováním zničené oblasti okolo Skalice. Obrazy okolí jsou parádní a drancování proběhlo velice důkladně (dle počtu obětí). Přímo ve Skalici vás čeká několik úkolů (oblíbené hledání lopaty, se kterým se ještě setkáte) a na závěr pobytu to vypadá, že po pár hodinách hra neodvratně míří ke svému konci. Nicméně právě tady hra začíná a „intro“ vašeho transportu do Ratají je jedno z nejpovedenějších ve hře.
Nový domov v Ratajích
Tady už to vezmu o něco rychleji, nemá cenu přepisovat celý příběh. Každopádně v Ratajích začínáte v dost zuboženém stavu a jedním z prvních úkolů je projít si noční můrou. Osobně se mi právě tenhle úkol líbí ze všech nejméně, každopádně po chvilce lehkého trápení se probudíte v novém domově, hladový, zdravý a s nějakým tím dluhem zachráncům navíc. Velmi rychle vás ale hra seznámí s Ratajemi a především s hlavní dějovou linkou. Navíc se vám otevře velké množství vedlejších úkolů a je jen na vás, zda je přijmete. Některé z nich vám mohou pomoci s dalším postupem a většina vám také přidá nějaký obnos to rychle se plnícího měšce.
V této fázi hry je také dostupných několik úkolů, které mají omezenou dobu na splnění a především návštěvu města Sázavy není radno příliš odkládat. Tak či tak je to ale jedno a jediné, co se může stát, je to, že vám někdo v pozdější fázi hry odmítne pomoci. Případně se této části ani nedožije. Hlavní linka vás provede celou mapou a jako poslední neobjevená místa zůstanou dvě šikovně zastrčené lokality.
Vaše Přibyslavice
Prvním z nich jsou Přibyslavice, kde se dočasně usadil váš hlavní nepřítel a kde si vyzkoušíte první velkou bitvu a prvního těžšího protihráče. Přibyslavice se ale nakonec podaří dobýt a shodou náhod se dostanou pod vaši správu (jeden z datadisků). I tahle část hry se dá užít a ztratíte tu několik herních dní a především slušnou část naškudlených peněz. Spíš tedy všechny peníze a ještě budete řešit, kde sebrat ten zbytek. Nicméně odměnou za to vám bude nejen celé nové město, možnost získat lepší vybavení a další lokalita s vlastní postelí, ale především trvalý příjem z kasy rychty. Plnit se kasa dovede vcelku rychle (pokud město neošidíte) a tak už nebudete muset řešit zdroj peněz.
Nechci prozrazovat příběh a proto si tady odskočím k RPG části hry. Hra vás neustále nenápadně nutí si zlepšovat statistiky a pokud nestrávíte ve hře stovky hodin, budete si muset vybrat cestu, kterou půjdete. Od nenápadného „zloděje“ přes rychlého lukostřelce až po rytíře v plné zbroji. K tomu se musíte naučit číst, můžete se učit vařit lektvary, můžete sbírat bylinky – vlastně můžete dělat skoro všechno a skoro ve všem se dá zlepšovat. Třeba i v pití alkoholu. A vše má vliv i na chování okolí k vám.
Návrat na Talmberk
Příběh ale nečeká a tak se oklikou (která trvá tak další polovinu hry a navštívíte v ní poslední neprozkoumanou lokalitu, kde dojde na druhou velkou bitvu) dostanete zpět před brány Talmberka a vaším úkolem bude dostat se tentokráte dovnitř. Úkol to není úplně jednoduchý a to především na čas. Projedete si znovu minimálně jednou snad všechny lokality na mapě a hra se s vámi tímto způsobem důstojně rozloučí.
V minulé odbočce jsem se zmínil o chování okolí k vám. Může se to zdát jako maličkost, ale tohle je jedna z mála věcí, která vám může značně zkomplikovat průchod hrou. Pokud si totiž nebudete mít kde nakoupit a kde opravit zbroj, máte problém. Tím spíš, že docela často musíte získávat z lidí informace. Každopádně i na to je myšleno a občas pomůže návštěva vězení, případně alespoň platba tučné částky za pokutu nebo ještě tučnější jako odpustek v kostele v dané oblasti. A pokud si myslíte, že stavba města byla drahá, zkuste škodit více než je zdrávo a pak se vykoupit v kostele.
Tak trochu otevřený konec
Konec hry není ani moc koncem, hlavního strůjce celého Skalického neštěstí se vám dopadnou nepodaří, nicméně hlavní zápletku příběhu dobře zakončíte. Dost lidí tady vyčítá hře právě ten otevřený konec, nicméně tvůrci si nechali otevřená dvířka na další díl, který by snad vyjít i měl. Osobně jsem necítil žádné negativní pocity spojené s nedopadením osoby v pozadí. Ono to tak ve středověku asi bývalo celkem často.
Obtížnost
Tak nejprve na závěr krátce o obtížnosti. Hra je podle mého názoru celkem jednoduchá, soubojový systém je pravda těžší, ale dá se to rychle naučit a v nouzi i snadno obcházet pomocí boje na dálku a koně. Střelba z luku je hodně o cviku a tréningu (a z počátku to leze i do peněz), ale nakonec se z luku stala moje nejoblíbenější zbraň. Nevadila ani absence mířící tečky. Co naopak vadilo, je ta samá tečka po celou hru, pokud nemáte luk v ruce. Myslím si, že většina lidí by asi poznala, kde je střed monitoru a minimálně by stálo za to, aby bylo zobrazení „tečky“ volitelné – a to klidně pro běžný pohyb, sečné zbraně i luk samostatně. Přijde mi, že se vývojáři vyloženě bojí toho, aby v nastavení šlo něco navíc nastavit. Naopak si můžete nastavit vzdálenost dohledu snad na „milimetry“… V ostatních aspektech je pak hra triviální – vede vás příběhem dobře a málokdy se stane, že dojde na „bloudění kudy dál“. To platí i pro peníze, kterých je ve hře tolik, že pokud se příběhem neproženete jak TGV, od půlky hry už ani nebudete sbírat vybavení nepřátel. Nicméně – aby to nevyznělo kriticky, celkově je hra nastavená dobře a až na lehký problém s přebytkem peněz je vše víceméně v pořádku. Vzhledem k složitosti celého herního světa se to odpustit a hru to neruší.
Ano – jsou tu extrémy v podobě hráčů, co vyčistí už úvodní Skalici tak, že pak celou hru nemají soupeře a peníze mohou pohazovat už od přesunu do Ratají. A jsou i tací, kteří naopak neplní (především vedlejší) úkoly a snaží se hru proletět a hurá na další. Ti prozměnu mají velký problém s obtížností soubojů (nemají natrénováno), financemi (nákupy zbraní, opravy a především stavbou Přibyslavic) a vlastně i celkovým ovládáním a pohybem ve hře. Mapa je navržená totiž velmi dobře (je vytvořená ručně, ne generovaná počítačem), v krajině se po seznámení s okolím budete pohybovat jako doma a velkou mapu nebudete muset při hře používat vůbec. Z pohledu obtížnosti bych zkušenějším hráčům, co alespoň začátek nebudou chtít mít zadarmo, rovnou doporučil vyšší obtížnost a také zvolit větší množství negativních vlastností než jen nutné dvě.
Závěrem
Pokud máte rádi RPG, máte rádi hry s příběhem a ne jen grafikou, máte rádi parádní grafiku a máte rádi i krajinu v okolí řeky Sázavy, není nic, co by bránilo ponořit se do světa Kingdom Come. Kouzla, čáry a ani draky tu nenajdete. O to více je tu úkolů a dá se tu být díky nim i opravdu hodně dlouho – i vysoké stovky hodin. Hlavně nikam nespěchejte, nečtěte co vše vás čeká a užijte si hezký příběh v ještě hezčím kabátku. A nezapomeňte na datadisky – opravují hodně chybek a přidávají dost příběhu navíc.