V letošním roce jsme se dostali k první cestě s Lukášem až na začátku května! K plánování jsem se přihlásil já – měl jsem už delší čas nápad na jedno místo, kolem kterého hodně lidí jezdí třeba i každý den. Když jedete po dálnici D11 (ideálně ve směru z Prahy), tak na kilometru 18 (Bříství) uvidíte po levé straně na malém kopci z větší části zřícenou kapli – konkrétně kaple Povýšení sv. Kříže.
A protože to tam máme z Kolína asi půl hodinky a protože se nám už hodně chtělo vyrazit, vznikl jednoduchý okruh měřící něco málo přes dvacet kilometrů.
Starý Vestec, Břítevská hůra
Parkujeme v obci Starý Vestec, kde najdete Kapli sv. Václava. Chtěli jsme zde doplnit zásoby, bohužel místní obchod zavírá výrazně dříve než v době odbité třetí hodiny, kdy jsme tam my! My se tedy se skromnými zásobami vydáváme po žluté na nejbližší Břítevskou hůru. Na ní se nachází v úvodu zmíněná kaple, která – asi i díky parádnímu světlu – stojí za krátkou zastávku a procházku. Kaple jako taková pochází z roku 1714! Lokalita je bohatá na vzácnější flóru a potěší i nádherným výhledem do širého okolí.
Směr Kersko
My pokračujeme po žluté a čeká nás cesta přes (také) žlutá pole směr Kersko. Do něj vstupujeme v obci Velenka, které z dálky dominuje kostel sv. Petra v okovech. Kersko jako takové je pro mě těžko uchopitelné. Snoubí se tu představa toho klidu starých filmů s realitou honosných sídel a povětšinou zástupů turistů. Přiznám se, že to tu nemám moc rád a v průběhu času s nárustem dalších sídel se situace nezlepšuje. Nicméně sto lidí, sto chutí.
Dobrou volbou pro výlet je pak pro ty z vás, kteří mají rádi naprosto placatou krajinu. Najít tu alespoň pár metrů převýšení dá hodně práce. Skoro stejně náročné je pak najít nějakou cestu, která není rovná jako když střelí.
Blíží se Semice
Po projití okolo pramene sv. Josefa odbočujeme po červené směr Semice. V zádech nám začíná mohutně bouřit a my máme opravdu radost, že po měsíci bez deště si příroda vybrala zrovna dnešní den. Padl však zákaz nahlížení na meteoradar a tak se spoléháme na oči a kontrolu vzdálenosti bouřky od nás. Do Semic přicházíme ve slušném tempu, kolem kostela sv. Máří Magdaleny skoro probíháme. Po krátké poradě pak zahajujeme výstup na další hůru s předpokladem, že to ještě stihneme.
Semická hůra potěší oko výhledem, v našem případě byl pohled na blížící se „shelf cloud“ dostatečným důvodem k rychlému pořízení několika fotografií a ještě rychlejšímu sestupu zpět pod kopec. Sestup to byl velmi svižný, v prvních kapkách deště nalézáme úkryt právě včas na místním Kolbišti. Střecha byla právě tak velká, aby nám v nastalé vichřici pršelo jen od kolen dolů.
Vynucená přestávka trvala přes půl hodinky a využili jsme skromných zásob oblečení i jídla. Jsme rádi, že první letošní supercela nasytila vyschlou krajinu a louky právě v tento okamžik.
Přerov nad Labem
Po zvážení šancí na suché boty volíme lehké zkrácení trasy na finálních 21 kilometrů přes louku. Napršelo slušně a boty kapitulují prakticky okamžitě. Nás to ale nerozhází a stoupáme na poslední hůru. Přerovská je zajímavá nejen rostlinstvem a aktuálním osídlením, ale především historickým osídlením z doby bronzové. Mimochodem na předchozí hůře narazíte na náznaky dávné lidské přítomnosti také, dokonce jsou mnohem patrnější.
Výhledy na blízký Přerov a zahradnictví pod kopcem jsou pěkné, my sestupujeme blátivou krajinou do městečka, které má rozhodně co nabídnout. Muzeum Moto a Velo, zámek, kostel sv. Vojtěcha a především skanzen. Ten je krásný a rád jsem ho navštívil již několikrát.
Do cíle
Vracíme se na žlutou a jdeme do cíle. Místní zahradnictví je rozlehlé a velká část cesty vede kolem jeho plotů. My jsme nakonec kousek cesty nepohrdli asfaltem, protože jsme chtěli do auta nasedat v nějakém přijatelném stavu.
Parádní odpoledne po práci! Přesně tak, jak to máme rádi. Hůry stojí za procházku, všechny tři. Každá je trochu jiná a člověka vedou k zamyšlení, jak to v té dávné minulosti v této krajině asi vypadalo. Tak zase příště!
Pazďa na Tripu
Jako skoro vždy máme parádní video, Tak si ho dejte, stojí to za to!