V dobách studia, když už docházel mému HP NX 7400 trochu dech (a že vydržel dlouho), jsem si pořídil vlastně asi jediný „nový“ notebook za celý život. Ten předchozí jsem ještě dostal a ty další už byly vždy repasované. Tehdy jsem se rozhodl pro Acer a rovnou přiznávám, že v zástupu firemních HP a Dell to je opravdu úlet. Nicméně – s Acer Aspire 1825PT jsem byl celkem spokojený, na cestování to bylo super, dal se mu přetočit displej na klávesnici a vznikl z něj tablet, Windows 7 na Core2Duo SU7300 také běhaly celkem slušně a vydržel pracovat na baterii celý den. To vše v roce 2010 a krásných 18500Kč. Nevýhoda byla vyšší hmotnost, která byla ale z větší části zaviněna dotykovým displejem. Nakonec jsem se notebooku celkem rychle (na své poměry) zbavil a pořídil si místo něj Latitude E5410 s i5-520M. Tehdy šla doba hodně rychle, skok ve výkonu byl obrovský a provedení proti Acer o několik tříd jinde.
A protože na Dell (a i na ten Acer) rád vzpomínám, a protože se mi tu objevil krásný kousek hardwaru, tak se na něj v rychlosti podíváme. O rok dříve, než mi Acer dopřál Core2Duo SU7300 procesor v relativně lehkém a malém notebooku, vydal Dell svůj Latitude E4200 (a také o fous větší E4300). Dvanáct palců v klasickém provedení, do kterého Dell dokázal dostat parádní hardware do malinkatého těla, přidal velmi nízkou hmotnost (zhruba 1 kilogram) a velmi dlouhou výdrž baterie (prakticky celý pracovní den). A ještě něco navíc.
Dell Latitude E4200
Je sobota ráno, odjíždím s ženou na půl dne do Jihlavy, kde má školu smyku, a tak si do kufru beru elektrickou koloběžku (M365) a do batohu házím Latitude E4200, abych využil výlet k „zavzpomínání si“, jak se tehdy vlastně parádně pracovalo na cestách. Notebook je v původní konfiguraci, nicméně trápit to mne a ani čerstvou instalaci Windows 10 nemusí. V těle tepe Core2Duo SU9600 (a kdo si vzpomíná ta 9xxx řadu Intelu, tak ví, že o výkon úplně nebude nouze, a to ani v téhle úsporné variantě), které doplňuje 3GB paměti (dokonce DDR3) rozšiřitelných na 5GB a pro Windows 10 jedna velmi podstatná věc – 120GB SSD micro SATA. V roce 2009 to na cestách muselo být s Windows 7 letadlo, nyní to bez problémů obslouží Windows 10. Díky generaci procesoru vše navíc prakticky za úplného ticha (ale tím vynikala velká část notebooků i s plnotučnou T9600). Mimochodem – T9600 byla tak rychlá, že statečně drtila i své následovníky, ti, kdo nevyužili čtyři vlákna i5-520M, měnit rozhodně nemuseli.
Provedení
Na svou velikost je provedení až extrémní, notebook po těch letech vypadá stále dobře, panty jsou pevné a celé tělo by mohlo při dnešní cestě posloužit na koloběžce jako ochrana zad. Hrany jsou ostré tak, že se notebook dá jistě držet v jedné ruce zavřený i otevřený, i přes to, že klávesnici od kraje dělí jen velmi tenký proužek, notebook při držení za hranu neklouže a nebojíte se, že vám upadne (a pokud by upadl, bojíte se o podlahu). Okolo displeje jsou po stranách drobné přesahy, lze za ně notebook jednou rukou otevřít, panty jsou pevné, ale lehkou základnu přesto nezdvihnou ze stolu.
Klávesnice využívá maximální plochu, panel má na svou dobu tenké rámečky, především ten horní. Vše doplňuje drobný touchpad, který větší vymyslet nešel. Jeho plochu zmenšují fyzická tlačítka – za mne jistota, s dobrou odezvou a stiskem. Touchpad příjemně klouže a je oddělený jasně od palmrestu. Tady by se mohlo nemálo dnešních výrobců učit – neoddělené plochy touchpadů od okolí, nejistý stisk „tlačítek“, plocha touchpadu, po které jezdí prst stejně příjemně jako po brusném papíře. Chyby se tu hledají celkem těžko, především s přihlédnutím k velikosti.
To platí i údržbě – jeden šroubek stačí. Baterie má ukazatel nabití pomocí pěti diod, nemusím tedy pouštět notebook, abych zjistil, zda je nabitý. I přes malou velikost mám k dispozici LAN, 2xUSB (+eSATA), výstup na reproduktory a vstup mikrofonu, SC kartu, EC slot, čtečku SD karet, fyzický přepínač wifi, firewire a infra. A to vše je na bocích, vzadu je jen nabíjí konektor a zdířka pro zámek. Skoro si člověk říká, proč se nám alespoň polovina věcí nevejde na dnešní 15″ notebook, když tady je vše na 12″. A vše na bocích, které mají zhruba 18 centimetrů, celý notebook je pak s menší baterií menší než list papíru A4, s větší baterií ho pak něco málo přes jeden centimetr přesahuje.
Výkon
Dneska nebudeme úplně řešit výkon, ve své době to více než stačilo – SU9600 s taktem 1.6GHz má dvě jádra a dostatek výkonu. Poslední generace Core2 měla celkem vysoký nárůst IPC a tak to na cestách nebylo rozhodně špatné. Hodně tomu pomáhalo SSD a dostatek operační paměti. Alespoň pro srovnání si tu dáme pár výsledků z AIDA.
V testech RAM Core2Duo s DDR3 úplně nevyniká, nicméně 5,6GB/s čtení a 4,2GB/s zápis/kopírování je slušný výsledek a je to poznatek v testech výkonu, které využijí rychlost RAM, tak dotahuje SU9600 i třeba P8400 s mnohem vyšším TDP a frekvencí.
V testech CPU se pak pohybujeme okolo stolního Athlon X2 4000+, PhotoWorx – jak jsem uvedl – je výjimkou, zde dotahujeme i mnohem silnější procesory díky DDR3 paměti. U FPU je situace podobná. Vzhledem k TDP (a taktům) je to super výsledek. Kompletní čísla jsou zde, pro jednoduchost bez tabulky.
Paměť: čtení 5630, zápis 4228, kopírování 4416, latence 82,9.
CPU: Queen 6854, Photo 7498, ZLib 37,9, AES 8705, Hash 504.
FPU: VP8 569, Julia 2154, Mandel 1136, SinJulia 582.
Ještě jsem otestoval SSD – zdálo se mi pomalejší a v testech se to potvrdilo. Je to jedno z těch ranných SSD, která na Windows 7 dostačovala s velkým přehledem, na Windows 10 pocítíte občas pomalejší načítání, s rychlejším diskem by byl notebook ještě o něco lepší. Čtení atakovalo 122MB/s, zbytek hodnot následuje.
HDTune: 512k – 3878IOPS/1,894MB. 64k – 211IOPS/13,239MB/s. Hodnoty pro ostatní velikosti bloku byly podobné těm pro 64k.
Něco navíc
Kdyby to vše nestačilo, máte k dispozici ještě jednu maličkost navíc. Latitude ON. Neujalo se to, ale smysl to vlastně dávalo – v notebooku je malinká karta s OMAP procesorem a 1GB úložištěm, na něm je samostatný operační systém (na bázi Linuxu), který nastartuje opravdu během vteřin. Z něj se dostanete na web (Firefox), email – prostě „do kanceláře“. Může běžet trvale s nízkou spotřebou, může běžet dokonce na pozadí zapnutého hlavního systému – tedy čtu si emaily, potřebuji něco udělat ve Windows – nastartuju hlavní systém, udělám, vypnu a pokračuji na druhém systému. Sdílí to některé komponenty (třeba síťové), za mne taková prapodivnost, která ve své době umožnila využít místo 10W procesoru mnohem úspornější variantu. Práce na cestách tak byla ještě úspornější, s přídavnou baterií by člověk musel s nějakou formou pravidelné kontroly emailu a tak vydržet několik dnů.
Dnes máme dobu, kdy moderní počítače skoro nejdou vypnout, vysávají baterie a nevím jak pro vás, ale pro mne je to celkem nepohodlné (nutnost nechávat notebook na adaptéru) a řešit, jak dlouho byl bez nabíječky. Tady vezmete notebook, zkontrolujete baterii pomocí jednoho tlačítka a jdete. A pokud bych náhodou potřebovat být trvale online, nechám na pozadí spuštěný alternativní systém.
Rád bych napsal, že celá recenze byla vytvořena na Dell E4200, nicméně v Jihlavě vznikl jen úvod, podzimní počasí se již přihlásilo k vládě a byla fakt zima…
Závěrem
Dopoledne uteklo jako voda, notebook jsem na zádech ani necítil, svezl se krásných čtyřicet kilometrů po Jihlavě (musel jsem M365 hodně pomáhat, reálně dojede 20-25 kilometrů, pomohlo dost pěšky zdolaných kopců a rekuperace po cestě dolů). Recenzi na něm napíšete v pohodě, emaily stáhnete, jen už mu po těch letech dochází trochu výkon na dnešní náročný web. To byl jediný rozdíl proti plné T9600.
Neskutečný stroj – především díky provedení a hezká vzpomínka na můj jediný „malý“ notebook, co jsem kdy měl (a budu mít). Teď jsem díky cenám hardwaru a nepotřebě cestovat rezignoval a poprvé po skoro dvaceti letech mám zase desktop. Na cesty jsem si nechal hodně necestovní Precision M4800, v autě je to jedno a výkonu má na kancelář stále dost.
Podpora webu
Líbil se Vám tenhle článek? Můžete podpořit jeho tvorbu a další podobné články na webu pomocí PayPal. A nebo mi klidně jen napište, že se Vám článek líbil.