Poznámka: Test se celkem hodně natáhnul, tak si pro dnešek odpustím větší množství fotek. Pár pro ilustraci si ale vložit musím, GeForce3 Ti byly ve své době z mého pohledu jedny z nejhezčích a „nejveselejších“ grafik.
Je to již několik let, co se mi do dílny dostala deska s obyčejným socket 478, nicméně osazená paměťmi, které úplně obyčejné nejsou. A především – které jsem v zásobách neměl. Po otestování, že deska alespoň žije (hlásí, že nemá RAM), jsem desku uklidil na místo hodně hluboko do budoucnosti, protože kupovat RIMM za běžné ceny se mi úplně nechtělo (když nevíte, zda deska jede) a za rozumné ceny zase paměti nebyly a pokud, tak ne v rozumném počtu, protože u RIMM není žádný prázdný slot povolený a tedy žádný normální počet rozumný.

Že to bude dlouhý příběh jsem tak trochu čekal, ale po roce se mi poštěstilo z bohužel mrtvého stroje s Pentiem 3 (slot 1) vytáhnout 2 RIMM moduly 128MB (800MHz) a ty mi připomněly, že někde je deska. Čas běžel dál (další rok!) a naskytla se mi šance koupit s haldou nesmyslů další dva moduly po 128MB, jeden 600MHz, druhý exotických 711MHz (alespoň dle popisku, frekvence je to hodně podivná). Ale protože mi štěstí zase tolik nepřálo, jeden z modulů byl vadný. Třetí rok proběhl kolem a jeden ze sběratelů bydlících v blízkém okolí mi nabídl možnost pořídit si od něj za velmi dobrou cenu dva 256MB moduly 800MHz (a patří mu za to velké díky).
Příběh ale stále ještě neskončil – bylo to super, deska najela, podařilo se i nainstalovat nějaký operační systém, ALE – bohužel byl vadný jeden z 800MHz modulů, co jsem měl úplně původně. Takže jsem měl systém se 768MB RAM, které ale běžely pouze na 600MHz, protože 700MHz rychlost je natolik exotická, že i v manuálu je zmíněno něco o její ne zcela běžné použitelnosti. Nicméně po třech letech se usmálo štěstí krátce po sobě i podruhé a náhodou se v balíčku prodávaných pamětí DDR a DDR2 s chladiči ztratilo nemálo RIMM modulů a já jsem se dostal k vytoužené rychlosti 800MHz na všech modulech a dnešní článek tak může začít.
A ať to máme veselejší, vyzve tady sestava s Pentiem 4 v bratrovražedném souboji Tualatin Celeron 1.2GHz a abych byl hodně nefér, pootočíme Celeron o trochu výš na 1.6GHz (ano, mám po dlouhé době alespoň malou náhradu za spálený 1.3@1.9GHz kus). A ne, nebude to žádný extrém, Celeron poběží pěkně na základním napětí s obyčejným vzduchovým chladičem. A aby to bylo ještě zajímavější, doplníme i parádní grafické karty – GeForce 3 Ti 200 pro Tualatin a GeForce FX5900 XT pro Pentium 4. A víte co – pak jim ty grafiky ještě vyměníme, ať je vidět, kolik z nich který procesor dokáže vytáhnout. To celé proženeme tradičně AIDA64, 3D Mark 2001 SE a nově i SuperPI a 3D Mark 2003. Naopak nás dnes nebudou zajímat testy disků a další zbytečnosti!
Poznámka: I z důvodu, že bych rád viděl, co dokáže procesor z grafiky „vyždímat“, zvolil jsem jako základní grafiku pro Pentium 4 o fous mladší FX řadu, druhým důvodem je jednoduše to, že GeForce 4 Ti zaprvé nemám a zadruhé Ti 4800 vyšla až v roce 2003 jako FX5900 XT.
Tak s chutí do toho – David vyráží do boje proti soupeři, kterého jsem skládal skoro nekonečně dlouho a zároveň proti soupeři, kterého vlastně přežil, překonal a na obyčejnou životnost architektury žil opravdu hodně dlouho.
Z historie RIMM
Zde jen stručně – RIMM jsou prostě jen trošku jiné operační paměti. V době SDRAM na 133MHz vstoupily na trh s frekvencemi 600 a 800MHz a to byl na tehdejší dobu celkem fofr – ostatně objevily se už u Pentia III a snadno se mohlo stát, že pracovaly na stejné frekvenci jako procesor. Narozdíl od SDRAM/DDR ale měli jen 16/32 bit, i přes to všechno nabízely na tehdejší dobu velkou propustnost (ostatně uvidíte sami o několik kapitol dále).



Jejich vývoj probíhal docela dlouhou dobu na nakonec se vyšroubovaly až na 1600MHz dvoukanálově nebo při použití čtyř kanálů na 800MHz. Když si k tomu přidáte 3 typy provedení, některé exotické frekvence, nekompatibilitu různých frekvencí a to, že na desku nemůžete vložit rychlejší paměti než umí (to u DDR víceméně neexistuje, ve většině případů prostě moduly jedou na nižší specifikaci a hotovo)… V součtu to asi nebylo úplně ideální.
Nicméně, koncem roku 1999 vyšel chipset i820 a RIMM byly reálně na světě, bez velkých úspěchů – cena byla hodně vysoká a na výběr také moc nebylo. Navíc se blížil nástup DDR, které sice nebyly rychlejší než RIMM, ale byly o hodně lepší než SDRAM a nestály o tolik víc. Chipsety poměrně dlouho vyráběl jen Intel a až na přelomu 2002/2003 se přidala Sis (R658). Nedlouho poté Sis vydala i svůj druhý a poslední chipset podporující RIMM, R659.
Dalším hřebíčkem vyjma ceny byla nutnost osadit všechny sloty buď pomocí RAM a nebo terminátorem (CRIMM modul). Ono se to nezdá, ale u SDRAM/DDR stačilo koupit jeden modul, další třeba za rok pokud vůbec bylo třeba. Tady bylo nutné povětšinou koupit nejen dva moduly, ale ještě další dva terminátory (nebo rovnou čtyři moduly). To vše v době, kdy RAM nestály zrovna málo peněz (v poměru k sestavě).
Když se to vše sečetlo, byl konec RIMM celkem jasný (a vlastně i rychlý). V dnešní době jsou ještě snadno k sehnání paměti jako takové, desek je méně a třeba desek pro slotové Pentium III už moc není – hodně lidí se z omylu při nákupu vyléčilo velmi rychle nastupující generací DDR. U toho Pentia III byl problém i v tom, že nedokázalo vůbec využít tak rychlé paměti. Ostatně to platilo i pro Tualatin a jeho experimenty s RIMM a DDR – procesoru to moc nepomohlo. Naopak Pentium 4 dokázalo z rychlých pamětí alespoň nějak profitovat a dneska se podíváme, jestli to třeba pro obyčejné (spíše dle ceny high-end) hraní her stačilo.
Krátký návrat k souboji Pentia 4 a Tualatinu
Zde budu víceméně citovat původní text z článku o Tualatinu zde.
Chybí nám ještě jedno srovnání. Tualatin vyšel stejně s Pentiem 4. A souboj to byl opravdu bratrovražedný. Intel jako správný rodič vybral jako vítěze v mnohém horší Pentium 4. Ono prakticky vzato Pentium 4 nebyl špatný procesor, ale v původní generaci ho na jedné straně ničily drahé paměti RDRAM a po revizi (přechodu s423 -> s478) pro změnu záhadná volba některých výrobců – využít místo DDR pouhé SDRAM. A zatím co Tualatinu SDRAM bohatě stačí, pro Pentium 4 je to jako zatažená ruční brzda.
Když se k tomu přidá architektura, která byla u Pentia 4 orientovaná na takt, kterého ale z počátku nebylo dosaženo (minimálně ne takového, který by stačil na jasné vedení), byl problém na světě. On totiž Tualatin dá v některých testech na výkon i Pentium 4 na dvojnásobném taktu a tak se stalo, že pro Tualatin na 1.4GHz tu nebyl žádný protivník. To vše navíc zvládal při minimální spotřebě (uvidíte na konci článku, měřil jsem i spotřebu sestav). Kdo měl desku na Tualatin a nebo upravil přestárlou desku s BX chipsetem, měl v kanceláři ještě dlouho vyhráno. A aby toho nebylo málo, Pentium 4 neumělo úsporné stavy – respektive umělo, ale nepoužívalo je. Zdá se vám těch hřebíčků do rakve málo? Ještě mám v rukávu poslední – tím je vydání procesoru Celeron odvozeného od Pentia 4. Verzí s taktem 1.7GHz bylo všude jako máku, výkonem ale Celeron silou vůle stíhal staré Pentium III na 1GHz, minimálně pocitově.


Intel to ale rozhodl celkem rychle, v P4 se utopilo hodně peněz a tak mu nějaký čas patřilo žezlo na desktopu. Tualatinu by ale byla škoda a trh s notebooky se zrovna chystal na expanzi. Intel byl v mobilním segmentu naopak v pravou chvíli na pravém místě. Notebooky s Pentiem III-M ukázaly, že notebook může být výkonný i tenký zároveň a vydrží i pracovat opravdu dlouho na baterii. Akorát něco stojí. Ale ještě než se Pentium III-M ohřálo na trhu, přišel naprostý zabiják jakékoliv konkurence – Pentium M a jeho levnější kolega Celeron M. Intel dokonce ani neopakoval tu chybu, že by Celeron byl výrazně slabší než Pentium. Chyběly mu spíše důležité věci pro mobilní segment – SpeedStep a úsporné stavy. To bylo ale nemalému množství uživatelů jedno, protože i tak se dalo dostat na 3-5 hodin běhu na baterii a to většině lidí stačí až do dnešního dne.
A tak se nám Tualatin reinkarnoval do několika generací mobilních procesorů, která měla velký výkon na takt a malou spotřebu. Desktop si pak počkal na návrat k této cestě (ale už né původem v Tualatinu) až do generace procesorů Core, která nám tu vydržela až do dnešních dnů (částečně i díky problémům Intelu s novějšími procesy, na stranu druhou je neskutečné, co – i na úkor spotřeby – z architektury Core vyždímal).
(tady si dovolím odbočku k dnešnímu AMD, které se také vydalo cestou výrazného zvýšení spotřeby, ono ty velká jádra Intelu sice nejpovedenější nejsou, ale výkon mají…)
Kam až došla myšlenka/jádro Tualatinu
Zde budu také ještě citovat předchozí text (odkazovaný v minulém odstavci). A vrátíme se tedy až hluboko do minulosti v podobě Pentia PRO.
Pentium PRO byl totiž první zástupce z dlouhé řady P6 procesorů. Když shrnu celou P6 architekturu, najdeme ji totiž od Pentia PRO přes Pentium II/III a Tualatin až v jádrech mobilních Pentií M a Celeronů M (Banias, Shelton, Dothan). Jen pro zajímavost, Pentium PRO se tu objevilo v roce 1995, jádro Dothanu pak až v roce 2004. Deset let je v tomhle světě a ještě navíc v tomhle období celkem bouřlivého vývoje opravdu dlouhá doba.
A co nabízelo PRO tak zajímavého? Byl to Out-of-order procesor, takže už se nestalo, že vám jeden program víceméně zablokoval procesor, měl spekulativní provádění instrukcí, měl PAE (až 64GB paměti, jeden proces maximálně 4GB) a měl mimo jiné instrukce novinku v podobě CMOV – podmíněné kopírování bloků dat.
Tolik pro dnešní den k citacím (ať nemusíte případně proklikávat, není to tu od toho, aby se zobrazilo co nejvíce reklamy).
Vývoj grafických karet krátce po roce 2000 (stručně)
Jen pro uvedení do děje a připomenutí, jak to tehdy běželo rychle (a jak je tedy těžké vyladit si sestavu dle jednoho roku) se podíváme do historie grafických karet Nvidia po roce 2000. V tomto roce totiž vtrhla do nemalé části počítačů GeForce2, především ve verzi MX400, která měla nejen slušný výkon, ale zároveň i dobrou cenu. Ostatně byla to i má první dedikovaná grafika.
Hned následující rok na trh přišla GeForce3 s podporou DX8, která se ale zase tak moc nerozšířila (a přehnaně moc jich k dostání dnes už není) a hned další rok, tedy 2002, už tu byla GeForce4 s širokou nabídkou karet včetně oblíbené řady MX. A hned další rok (2003) se na trh dostala i řada FX! Ta sice nebyla úplně ideální – především z důvodu, že slabé procesory ji nedokázaly nakrmit a na takovém Pentiu III 1GHz bylo lepší mít GeForce 2 PRO než FX5500/5600. Výběr karty komplikuje i to, že některé vyšší modely GeForce4 přišly na trh ve stejnou chvíli jako vyšší/nejvyšší modely FX (modely se datem vydání hodně prolínaly).


Konkurencí ve formě karet Radeon 7xxx a 8xxx se nebudeme zabývat, tím neříkám, že byly špatné, ale obě sestavy dostanou pro dnešek kartu Nvidia a trefit ji k procesoru je i tak vlastně vcelku problém (stačí se o pár měsíců posunout a jste o generaci dál).
Představení testovaných sestav
Nyní se (tedy konečně) podíváme na sestavy pro dnešní test Pentia 4 s RIMM a jeho srovnání s prakticky ve stejný čas přicházejícím Tualatinem. Vzhledem k většímu množství komponent a jejich kombinací nám poslouží následující tabulka.
Jak jsem už napsal v úvodu, pro testy v 3D Marku budou navíc i prohozeny grafické karty a získáme tak srovnání, který procesor dokáže lépe využít silnější/slabší grafickou kartu. Dále budou do tabulek testů přepsány výsledky z testů Intel Celeron 1.3@1.9GHz (pro AIDA 64) – tam byla stejná frekvence procesorů a uvidíme, který je na tom lépe s výkonem.
Pro doplnění uvádím, že Intel Celeron 1.3@1.9GHz měl stejnou desku, paměti – prostě vše.
Popis | Tualatin Celeron* | Pentium 4 |
---|---|---|
Procesor | Intel Celeron (socket 370) | Intel Pentium 4 (socket 478) |
Frekvence | 1.2GHz@1.61GHz | 1.9GHz |
Základní deska | SOLTEC SL-65EP-T AGP, 5xPCI, CNR 3xDIMM SDRAM | Intel Desktop Board D850MV AGP, 5xPCI, CNR 4xRIMM |
RAM | 2x256MB SDRAM PC150/133-2T běžící na 134MHz**, 2-2-2-5/7 | 2×256+2x128MB RIMM 800MHz (dual) běžící dle specifikací na 800MHz |
Zvuková karta | integrovaná | integrovaná |
Pevný disk | Seagate Barracuda 7200.7 200GB IDE*** | Seagate Barracuda 7200.7 40GB IDE*** |
Operační systém | Windows XP SP3 | Windows XP SP3 |
Grafická karta | Inno3D GeForce 3 Ti 200 | Gainward GeForce FX5900XT |
Grafický čip | NV20, 175MHz | NV35XT, 400MHz |
Grafická paměť | 64MB, DDR, 128bit, 400MHz | 128MB, DDR, 256bit, 700MHz |
Driver (verze) | 93.71 | 93.71 |
*Dále bude v tabulkách uváděno jen Tualatin, případně T.
**SOLTEC použitý pro testy prostě nastavuje o necelý 1MHz vyšší FSB než je vybráno v BIOSU, pokud tedy natvrdo zvolíte na desce 133MHz, použije 133.9MHz. Tím pádem je pak frekvence procesoru o malinko vyšší než by odpovídalo změně FSB ze 100 na 133MHz. V tabulkách je však pro jednoduchost uvedeno všude 1.6GHz
***U disků byl použit oddíl jen na úvodní části, tedy ta nejrychlejší část plotny, veškerá činnost se vešla do RAM, takže vliv zvolených disků byl minimální.
Testy AIDA 64
Začneme tradičně v AIDA 64. Vím, že to není zcela ideální software pro testy, ale pro jednoduchost a hlavně pro srovnání procesorů jednoho výrobce se použít dá. Navíc – není to test při uvedení procesoru na trh, naopak je to recenze pro pobavení po několika (spíše hodně) letech a tak bych úplně neřešil, zda nebylo třeba nadržováno jednomu z výrobců čipů. Inu jdeme na to, podíváme se, zda má Tualatin šanci potrápit Pentium 4. Ti, kteří vědí a znají, tak už mají o výsledku trochu jasněji nyní.
L1 a L2 testy | Tualatin 1.2@1.6GHz | Pentium 4 1.9GHz | Tualatin 1.3@1.9GHz |
---|---|---|---|
L1 – čtení | 12712 | 29999 | 15005 |
L1 – zápis | 10586 | 8635 | 12496 |
L1 – kopírování | 23256 | 15817 | 27441 |
L1 – latence | 1.8 | 1.0 | 1.6 |
L2 – čtení | 3393 | 14314 | 3595 |
L2 – zápis | 6286 | 8011 | 7214 |
L2 – kopírování | 3547 | 11390 | 3515 |
L2 – latence | 5.3 | 8.6 | 4.5 |
V testech L1 a L2 je situace celkem jasná, ačkoli Tualatin překvapil především v zápisech (do L1 i L2) a vyhrál jasně v kopírování v paměti L1. Celkově se nedalo očekávat, že mohl Pentium 4 ohrozit. Přetaktování na hranici 1.9GHz pak na situaci nic nemění.
Testy RAM | Tualatin 1.2@1.6GHz | Pentium 4 1.9GHz | Tualatin 1.3@1.9GHz |
---|---|---|---|
Čtení | 1084 | 2724 | 1118 |
Zápis | 1032 | 2109 | 1100 |
Kopírování | 857 | 2140 | 925 |
Latence | 96.6 | 167.4 | 89.2 |
U testů paměti RAM byl výsledek jistý – ať už proti RIMM hrála cena nebo nutnost kupovat více modulů, rychlé byly na svou dobu hodně a jasně vyhrálo Pentium 4 (respektive jeho paměti).
Tady jen doplním informace o rozdílu při provozování RIMM na 600 a 800MHz. Propustnost paměti klesne při nižší frekvenci o zhruba 20% (méně než odpovídá změně frekvence, část poklesu asi pokryje časování). Díky zvýšení propustnosti pak naroste i výkon v některých z následujících testů, na paměť je náročný PhotoWorxx, kde by použití pomalejší paměti znamenalo zhruba 6% pokles výkonu.
Testy CPU | Tualatin 1.2@1.6GHz | Pentium 4 1.9GHz | Tualatin 1.3@1.9GHz |
---|---|---|---|
Queen | 3073 | 1863 | 3628 |
PhotoWorxx | 1242 | 1593 | 1353 |
ZLib | 14.6 | 13.0 | 17.0 |
AES | 2224 | 1735 | 2607 |
Hash | 156.0 | 175.9 | 184 |
V testech CPU je výsledek tedy tak nějak dle očekávání, Tualatin buď mírně pomalejší a nebo jasně a výrazně rychlejší. Obecně Tualatinu sedí test Queen, ve kterém při přetaktování prohání i mnohem rychlejší kousky než jedno z původních Pentií 4. Tady by Pentiu 4 nepomohla ani frekvence blížící se 3GHz (dle AIDA 64 si pak Celeron přetaktovaný k 1.9GHz vyšlápne v testu Queen i na Pentium 4 EE 3.46GHz).


Pokud srovnáme frekvence na 1.9GHz, pak nastává víceméně jasné vítezství Tualatinu až na test PhotoWorxx, který profituje z velmi rychlých pamětí. Zbylé testy jsou pro Pentium 4 spíše ostudou a pokud dáme Pentiu 4 slabé SDRAM, je to rovnou jeho konec.
Testy FPU | Tualatin 1.2@1.6GHz | Pentium 4 1.9GHz | Tualatin 1.3@1.9GHz |
---|---|---|---|
VP8 | 208 | 247 | 240 |
Julia | 367 | 658 | 433 |
Mandel | 119 | 337 | 140 |
SinJulia | 267 | 203 | 315 |
Pentium 4 mělo o dost rychlejší FPU, dost aplikací toho dokázalo využívat a pak bylo pocitově i v testech o dost lepší než starší Tualatin (především ve chvíli, kdy poběží na základních taktech). Problém té doby byl, že hodně lidí stále používalo aplikace z dob Pentií III a tam byla situace (viz. předchozí odstavec) velmi odlišná. Nicméně v Testech FPU Tualatinu nepomůže ani srovnání frekvencí, ač v jednom z nich velmi přesvědčivě i zvítězil.
Otázkou je ještě jedna věc – jak by dopadlo srovnání s plnotučným Tualatinem v podobě Pentia III ideálně nejrychlejší verze 1.46GHz s nějakým lehčím přetaktováním k tomu. To je ale otázka spíše na další článek – naměřených dat bude k dispozici dost.
SuperPI
Poprvé v testech přidám další zkoušku – klasiku v podobě SuperPI ve verzi 1.50. Necháme procesory zapotit při výpočtech čísla „pí“ na různý počet desetinných míst.
SuperPI | Tualatin 1.2@1.6GHz | Pentium 4 1.9GHz |
---|---|---|
16K | 0.451 | 0.703 |
32K | 0.971 | 1.547 |
64K | 2.293 | 3.406 |
128K | 7.070 | 8.093 |
256K | 18.476 | 18.843 |
512K | 43.893 | 44.079 |
1M | 100.124 | 95.406 |
2M | 237.702 | 220.156 |
4M | 505.898 | 481.765 |
8M | – | – |
16M | – | – |
32M | – | – |
V SuperPI jen těžko najít vítěze, asi o neexistující prsa a jen díky vyššímu taktu vyhrává Pentium 4, při přepočítání na 1MHz pak jasně Tualatin. Při delším výpočtu to každopádně vypadá, že Pentium 4 vyhrává o zhruba 5% (spotřeba je ale úplně někde jinde). Při kratších výpočtech (alokuje se při nich méně RAM) pak vyhrává naopak jasně Tualatin. Mohlo by to být právě tou pamětí, která je u něj pomalejší a pokud ji moc nepoužívá, projeví se více jeho hrubý výkon.
Shrnuto – vítezstvím Pentia 4 bych to nenazýval, spíše remízou.
Testy 3D Mark 2001 SE
Ještě než se podíváme na výsledky jako takové, v 3D Marku 2001 se ukázaly dvě věci – GeForce 3 umožnila zahrát si ve vysokém rozlišení bez znatelné ztráty výkonu a to i v 32bit barvách, přibrzdit ji dokázalo až použití AA, nicméně kdo v roce 2001 hrál 1280×1024 (nebo 1600×1200), asi AA úplně nepotřeboval. A kdo měl v roce 2003 FX5900XT, mohl si díky jejím 256bit (FX5800 ale měla jen 128bit) pamětem užít neomezeně i AA, při kterém byla ztráta výkonu celkem přijatelná.
To je první zajímavé zjištění, druhým pak bude to, co se stane, když Tualatinu dáme pořádnou grafiku a naopak Pentiu 4 „jen“ GeForce3 – jak moc byla u Tualatinu brzděna procesorem?
3DMark 2001SE | T1.2@1.6 GF3Ti | T1.2@1.6 FX5900XT | P4 1.9GHz GF3Ti | P4 1.9GHz FX5900XT |
---|---|---|---|---|
1024x768x16b | 5771 | 9065 | 6007 | 8289 |
1024x768x32b | 5611 | 9023 | 5769 | 8304 |
1024x768x32b 4xAA | 3057 | 8218 | 3000 | 7472 |
1280x1024x16b | 5052 | 8269 | 5181 | 7474 |
1280x1024x32b | 4820 | 8243 | 4883 | 7399 |
1280x1024x32b 4xAA | 1824 | 7228 | 1126 | 6585 |
Jak se ukázalo, kdo mezi roky 2001 až 2003 měl Tualatin (trochu přetaktovaný a bylo to běžné), zahrál si dobře. V přímém srovnání s Pentiem 4 si se slabší grafikou zahrál zhruba stejně dobře. Jakmile ale došlo na zapnutí AA a nebo na silnější grafiku, ukázalo se, že Tualatin dokáže grafiku „nakrmit“ daty o slušný kousek lépe.
Sečteno a podtrženo – Pentium 4 dokázalo konkurovat pouze ve chvíli, kdy byla v počítači slabší grafika, bylo použito nižší rozlišení a bylo vypnuté AA, čím více se grafice topilo, tím více vyhrával Tualatin. A pokud dostal silnou grafickou kartu, vyhrál pak ve všech testovaných kombinacích rozlišení a AA.


A to jsem se ještě nezmínil o tom, že Tualatin má o 15% nižší frekvenci, i přes to má lepší výkon. A já to úplně dorazím – podívejte se na spotřebu na konci textu! Sestava Tualatinu má s FX5900XT při vyšším výkonu o 50W nižší spotřebu (185W -> 135W), o celých 27% nižší spotřebu při zhruba 10% výkonu navíc. Tohle je pro Pentium 4 s RIMM naprosto zdrcující srovnání, protože celý rozdíl jde vlastně na jejich bedra.
Testy 3D Mark 2003
Přeci jen jsme už i v roce 2003 a tak si zkusíme přidat další testy navíc. Jak se sestavy předvedly v 3D Mark 2003?
3DMark 2003 | T1.2@1.6 GF3Ti | T1.2@1.6 FX5900XT | P4 1.9GHz GF3Ti | P4 1.9GHz FX5900XT |
---|---|---|---|---|
1024x768x32b | 1006 CPU 239 | – | 861 CPU 203 | – |
1024x768x32b 4xAA | 688 CPU 239 | – | 576 CPU 202 | – |
1280x1024x32b | 760 CPU 241 | 2589 CPU 239 | 649 CPU 205 | 2675 CPU 185 |
1280x1024x32b 4xAA | 463 CPU 239 | 2013 CPU 239 | 335 CPU 202 | 2039 CPU 186 |
Poznámka: Všechny testy proběhly bez testu Nature. Přikládám dále v textu i tabulku s výkonem v jednotlivých testech pro srovnání, tak můžete nahlédnout.
Tady je situace podobná jako ve verzi 2001 SE, se slabší grafikou tu jasně vede Tualatin, se silnější grafikou o chlup (rozdíl v rámci chyby měření) vyhrává Pentium 4, ale čím více toho chcete po grafice, tím hůře z toho Pentium 4 vychází. Hodnocení procesoru dle 3D Marku 2003 jasně vyhrává Tualatin, pokud dáte Pentiu 4 grafickou kartu, která je náročnější na výkon procesoru, klesne bodové hodnocení procesoru ještě níže. I tady tedy platí, že v celkovém součtu si na Tualatinu zahrajete lépe jak se silnou, tak se slabou grafickou kartou.
Nemůžu opět nezmínit spotřebu, která je silně v neprospěch Pentia 4 (vychází to podobně/stejně jako u 3D Marku 2001 SE).
Na závěr ještě jedna poznámka. V testu Wings of Fury v jedné chvíli prudce stoupne FPS, v každém běhu, ve stejném místě a pokaždé na +/- několik FPS stejnou hodnotu. V tuhle chvíli Tualatin nakrmil FX5900XT na celkový výkon 550+FPS, Pentium 4 se dostalo pouze na 350+FPS. V maximech tedy bylo FPS nižší o zhruba 35%.
3D Mark 2003 (podrobné výsledky) | Nastavení | T1.2@1.6 FX5900XT | P4 1.9GHz FX5900XT |
---|---|---|---|
Wings of Fury | 1280x1024x32bit | 86.1 | 96.4 |
1280x1024x32bit, AA | 79.2 | 85.8 | |
Battle of Proxygon | 1280x1024x32bit | 26.0 | 26.3 |
1280x1024x32bit, AA | 18.3 | 18.2 | |
Troll’s Lair | 1280x1024x32bit | 21.2 | 21.2 |
1280x1024x32bit, AA | 16.1 | 15.7 |
Ještě doplní subjektivní pocit – FPS byla u Tualatinu mnohem stabilnější. Především u Troll’s Lair byl test na pohled plynulý, Pentium 4 sice vykázalo prakticky stejnou průměrnou FPS, ale chvílemi se vždy dal počet snímků počítat na prstech jedné ruky.
Spotřeby sestav a teploty RIMM
Už to tu bylo několikrát zmíněno u testu v 3D Marku, ale ještě jednou – spotřeba v zátěži je u kombinace Pentium 4 a RIMM opravdu extrémní, pokud by alespoň sestava nabízela třeba dvojnásobný výkon, bylo by to naprosto bez problémů, ale dle získaných výsledků většinou nabízí za nižší výkon než Tualatin a výrazně vyšší spotřebu.
Při nečinnosti ještě asi pomůže novější proces, ale jakmile se procesor zatíží, bere si ze sítě (řekl bych až) neodpovídající množství energie.
Spotřeba sestav | T1.2@1.6 GF3Ti | T1.2@1.6 FX5900XT | P4 1.9GHz GF3Ti | P4 1.9GHz FX5900XT |
---|---|---|---|---|
Klidový stav | 75W | 73W | 82W | 85W |
AIDA 64 CPU+FPU+RAM | 82W | 78.5W | 133W | 126W |
3D Mark 2001 SE | 87W | 135W | 115W | 185W |
3D Mark 2003 | 85W | 135W | 129W | 185W |
Ještě nesmím zapomenout u spotřeby na jednu poznámku k RIMM. Nevím, jakou spotřebu mají jednotlivé moduly, nicméně co vím naprosto jistě – hodně hřejí. Víceméně i ve větraných skříních se ohřejí na teploty, kde se jich skoro nedá dotknout. Obrázek s „popálenou“ rukou na nich tak není úplně náhodou. Když si představím, jak se ohřály obyčejné DDR2, když jsem na nich naschvál (jako test stability) pustil na několik hodin těžbu Monera, skoro bych se bál, jestli tohle RIMM vůbec může vydržet. Naschvál jsem zkusil na paměť přidělat teplotní čidlo a spustit v AIDA 64 zátěž RAM.
Teplotu jsem měřil na třetím modulu od procesoru na straně od něj vzdálenější, první je dobře ofukován, poslední pak je z jedné strany volně přístupný. Teplota na startu byla po pěti minutách běhu po spuštění počítače při nečinnosti.
Test RAM | 0 minut | 5 minut | 10 minut | 15 minut |
---|---|---|---|---|
Teplota | 40.9 | 45.7 | 48.4 | 49.1 |
RIMM jsou i přes silný proud vzduchu (který není ani zdaleka ohřátý) z procesoru po celou dobu jeho běhu nejteplejší částí celé sestavy. Hned po startu vystřelí teplota rychle nahoru. Změřil jsem teplotu i po 30 minutách běhu 3D Mark 2001 SE – v tu chvíli se blíží 50°C. Pokud by byl zvolen jiný typ chladiče procesoru nebo byly sníženy jeho otáčky, teplota by určitě šla ještě (o dost) výš. Pro doplnění – teplota okolí byla 24.9°C.
Závěr
Kdo vyhrál? Z dnešního pohledu jasně Tualatin, který ve svých reinkarnacích dostal také rychlejší FPU a i první mobilní Celeron M potřeboval k poražení Pentia 4 frekvence blízké přetaktovanému Tualatinu. Ostatně – kdo by nevěřil – stačí se třeba v té AIDA 64 podívat do výsledků, Tualatin na 1.73GHz má prakticky stejný výkon jako Celeron M na 1.73GHz. A kdo vyhrát tehdy? Podle prodejů v desktopu samozřejmě Pentium 4, ale realita rozhodně není tak černobílá, protože hodně uživatelů používalo starší systémy a aplikace a kdo tvořil nějaké dokumenty a tabulky, tomu mohl velmi dobře posloužit i ten stařičký socket 370. Ve skutečnosti by si totiž nákupem Celeronu pro socket 478 zrovna moc nepomohl… Ale, pojďme si shrnou výsledky dle jednotlivých testů.
U AIDA 64 je to tak nějak remíza – CPU vede Tualatin, FPU vede Pentium 4, paměti jasně ve prospěch RIMM a Pentia 4 a L1/L2 také. Nicméně pokud se započte takt a spotřeba, Pentium 4 bude vypadat hodně špatně. Srovnáním taktů Celeron v testech CPU výrazně zvýší náskok, v testech FPU pak sníží ztrátu.


SuperPI bych hodnotil také jako remízu, pokud započtu spotřebu a nižší takt, opět zcela jasně prohrává Pentium 4. Na stejném taktu už ho Tualatin při delších výpočtech dožene, při kraších výpočtech (nejspíše díky menšímu vlivu pomalých RAM) pak vyhrává bez problémů i s taktem 1.6GHz.
3D Mark 2001 SE je naopak na vyhodnocení velmi snadný. Prostě a jednoduše Tualatin krmí grafické karty lépe a za výrazně nižší spotřeby nabízí výrazně vyšší výkon. Ostatně i v 3D Marku 2003 se ukázalo skoro to samé, jen byly výsledky trochu vyrovnanější. Stačilo se ale podívat, jak 3D Mark 2003 ohodnotil výkon procesoru samotného nebo se dívat na průběh (FPS) u CPU testů a bylo vám jasné, kdo tu vládne. A Pentium 4 to opravdu nebylo.
Ve spotřebě není co řešit, kdo si nechal Tualatin, ušetřil si za rok až dva běhu na nějaké to vylepšení počítače. Spotřeba procesoru i pamětí je vysoká, v případě pamětí je omluvitelná jejich výkonem, v případě procesoru na sice stejném, ale čekal bych trošku vyladěném, výrobním procesu a s tak nějak stejným výkonem pak naprosto nepochopitelná.
Takovou zajímavostí by asi mohlo být to, že do stejné spotřeby by se S REZERVOU vešel druhý Tualatin! A jak by pak dopadlo srovnání jejich výkonu? Odpověď je jasná, stačí se podívat na příchod prvního mobilního dvoujádra o pár let později. Od té chvíle bylo Pentium 4 prakticky ve všech revizích a vylepšeních minulostí.
A jak to tedy uzavřít? Já jsem si to užil, ale – nevím, zda se tu hned tak objeví další test podobného rozsahu. Časově to bylo hodně náročné (desítky hodin) a ač jsem původně uvažoval, že ještě nějaké testy přidám, tak jsem celkem rád, že jsem tak neučinil. David vyhrál!
Podpora webu
Líbil se Vám tenhle článek? Můžete podpořit jeho tvorbu a další podobné články na webu pomocí PayPal. A nebo mi klidně jen napište, že se Vám článek líbil.