Socket 7 na plný plyn

Na úvod drobnost – díky za podporu u minulého textu o souboji Tualatinu a Pentia 4 s RIMM. Velmi mne překvapila a potěšila. A teď už hurá směr Vánoce, pro které jsem si tradičně připravil další „povídání“.

Poznámka: V textu až na jednu výjimku budu používat obecný název Socket 7 i pro desky s novější variantou téhož, tedy se Super Socket 7.

Úvodem

Blíží se čas Vánoc a to je pro mě osobně vždy i čas vzpomínek na můj první počítač. V rodině v době, kdy jsem dostal svůj první křemíkový přírůstek (rok 2000), počítačům nikdo nerozuměl a tak se jednoho dne dost nečekaně objevil – dokonce přímo pod stromečkem (lépe řečeno před stromečkem) – obrovský shluk balíků, ve kterém byl ukrytý můj první vlastní počítač.

A to ne jen tak ledajaký – pokud tedy vynechám cenu, nebylo to vůbec špatné. Sestava Autocont s celkem pěkným jménem Diderot Leonardo 633 ukrývala v té době novinku v podobě desky Socket 370, osazen byl procesor Intel Celeron 633MHz a celých 64MB RAM. Integrovaná grafika Intel sice nebyla zázračná, ale deska měla naštěstí AGP slot a tak se to dalo v letech následujících dobře vyléčit. To vše doplňoval 10GB disk WD a především (na tu dobu) parádní 17″ monitor s rozlišením 1280×1024. V balení nechyběla klávesnice, myš, reproduktory, modem a aby bylo názvu počítače učiněno za dost, v krabičce na 2 CD sídlila encyklopedie Diderot – mimochodem celkem povedená, licence platila celý JEDEN následující rok a pak už bylo potřeba v systému měnit nastavení času.

Operační systém Windows 98SE pracoval spolehlivě a rychle (pokud zrovna nebyl zaseklý). Fungoval takhle výtečně několik měsíců, pak se zhroutil a naštěstí ho nahradily sice ne zrovna legální, ale o to více stabilní, Windows XP. Dodnes vzpomínám, jak mi kamarád slavnostně přinesl domů (s průpovídkou, že mě nezná, připomínající kultovní Matrix a scénu „follow white rabbit“) placku s popiskem Windows XP a klíčem.

Počítač žil u nás doma hodně dlouho a sloužil bez větších problémů – odešla pouze základní deska, kterou nahradil ASUS CUSL-2M, počítač dostal brzy dalších 256MB RAM, 80GB disk a především GeForce2 MX 400. Po lehkém přetaktování procesoru z 633MHz na 855MHz (9,5*90MHz) se z něj pak stala slušná herní mašina. A že byl jeho život velmi dlouhý – dostal nakonec dalších několik 80GB disků (včetně přídavného řadiče, nakonec byla připojena vypalovací mechanika, 10GB a 6x80GB disk)), grafiku Radeon 9250 VIVO a ve výprodeji za pár korun koupený procesor Intel Pentium III 933MHz, který se snadno posunul až někam k 1.1GHz. To už bylo ale v dobách, kdy nás skoro opouštělo první s478 Pentium 4, nicméně na kancelář a jednoduché hraní to stále dostačovalo (například oblíbený a levný Celeron 1.7GHz to kupodivu zvládlo i překonat).

A proč tu vznikl tak dlouhý úvod? Inu – dnes se podíváme, jak by to vypadalo, kdyby už v rodině někdo nějaký ten počítač měl a dokázal ho i sestavit. O co by člověk přišel, když by třeba získal starý (Super)Socket 7 a pořídil mu některý s nejvýkonnějších procesorů? Rozjedeme tady Socket 7 na opravdu plný plyn a srovnáme si ho právě s jednoduchou sestavou Socket 370 s Intel Celeron 633MHz. Limitním rokem v železe bude magická „dvoutisícovka+1“, dle toho rozumně vybavíme Socket 7 – i to by totiž vyšlo levněji než „hotovka“ z Autocontu (za kterou jsem byl ale v té době neskutečně vděčný a dožil jsem na ní až do prvního notebooku s Celeron M).

A k testům? Tradiční AIDA 64, SuperPI a samozřejmě 3D Mark – a protože pojedeme na opravdu plný plyn, tak si dáme verzi 2001 SE. Nebudeme se naopak trápit s testy disků a spotřebou.

Z historie Socket 7

Socket 7 přišel jako následovník Socket 5, navíc je s ním zpětně kompatibilní. Z dnešního pohledu umožňoval osadit procesory velkého množství výrobců do jedné desky – Pentiem a Pentiem MMX od Intelu počínaje, AMD K5 a K6, Cyrix 6×86 a 6x86MX a například IDT WinChip nebo Rise MP6 konče. Obsahuje 19×19 pinů (321), je možná i konfigurace 17×17 pinů.

FSB byla 66-83MHz a běžné frekvence procesorů pak 75-233MHz, to vše při napájecím napětí 2,5-3,5V.

AMD pak socket vylepšilo do podoby Super Socket 7, která nejen přinesla nové procesory, ale především podporu AGP a FSB 100MHz. Zástup procesorů, které se do fyzicky stejného socketu vejdou, je tak noční můrou naprosté většiny sběratelů. Nejen AMD totiž zabodovalo nástupem K6-2 a K6-III. Nezaháleli ani ostatní výrobci a světlo světa spatřil Cyrix MII a WinChip 2. Zmiňovat to, že některé kusy byly licenčně vyráběny pod další značkou, raději ani nebudu.

Obrázek: Nahlédnutí na několik řad procesorů pro Socket 7 a noční můru sběratelů. AMD K5, K6, K6-2, K6-3, K6-2+, K6-III+, Cyrix GX, IDT, IBM a samozřejmě Pentium, Pentium MMX. To rozhodně není vše, navíc každá řada má několik frekvencí, každá má několik typů popisků (na fotce třeba IDT – vše jsou stejné procesory), některé řady mají i různé provedení (keramika, „plast“).

Posledním hřebíčkem do sběratelství pak je to, že prakticky všechny vydané procesory existovaly v několika verzích potisků dle továrny/času vzniku. Poctivý sběratel procesorů padnoucích do Socket 7 desek tak nemá v případě nouze problém obložit koupelnu nebo si díky obsahu zlata nechat vytvořit naprosto zářivý úsměv. Jen pro zajímavost – je to asi jediný socket, kde lze provozovat procesory s rozsahem frekvencí přes plný jeden řád, tedy zhruba 60-600MHz.

Grafické karty 1999-2001

Na trhu grafických karet to v téhle době vřelo – výrobci vydávali nové řady prakticky každý rok a tak je z čeho vybírat. Úmyslně zvolíme grafiku silnější s ohledem na budoucí využití o pro rok minimálně 2001. Dle toho jsem také zvolil pro otestování grafické karty 3D Mark 2001.

Obrázek: Radeon 7000, GeForce 2 MX200 a GeForce2 MX400.

Socket 7 tak dostane k dispozici určitě GeForce 2 MX (200 a/nebo 400), Radeon 7000 a pokud budeme chtít mít opravdu výhled do dalších let, pak i Radeon 8xxx (bohužel nenalezen v zásobách), který už nabízí podporu DirectX 8.1. Ostatní zmíněné grafiky mají pouze verzi 7. To platí i pro integrovaný Intel, který je v testu z důvodu možného porovnání variant „silné CPU + na grafickou kartu nezbylo“ a „stará sestava + silnější grafická karta“.

Testovací sestavy

S příchodem milénia přišli výrobci procesorů Intel i AMD s novými modely a tak se podíváme, o co kdo z vás přišel nebo získal, pokud utekl z lety prověřeného socket 7 na novinku v podobě socket 370 (Intel) nebo socket 462 (AMD). Ono se sice vždy říká, že s nákupem počítače se čekat nemá, protože je vždy na co čekat, ale v tehdejší době mohlo i několik měsíců znamenat obrovský skok ve výkonu a především v ceně. Nyní je už ta pravá chvíle na představení testovacích sestav.

Pro socket 370 jsem vybral již jednou zmíněnou desku Asus CUSL2-M, kterou jsem měl ve svém prvním počítači. Hned na první dobrou deska dost zlobila – vyřešila to nakonec výměna kondenzátorů u procesoru. Procesory pro ní měly oba tikat na 600MHz, ale ač mám v zásobě Celeron i Pentium III na uvedeném taktu, tak mi to nedalo a osadil jsem svůj původní procesor s taktem 633MHz. Pro tenhle test nebude mít rozdíl 33MHz větší význam. Vše doplňoval stejný 200GB disk a 256MB paměti RAM, která na 100MHz i 133MHz pracovala s rychlejším časováním 2T (tedy Pentium III dostalo malý dárek v podobě lepší a rychlejší paměti).

Obrázek: FIC VA-503+ a ASUS CUSL-2M, především deska od FIC si tenhle článek opravdu užila!

Socket 7 sestava mi dala zabrat o mnoho více – její instalace by přivedla k šílenství i sbor mnichů. Nastavení desky je prapodivné, je vybíravá na paměti (rychlé 2T moduly PC133/150 jsem tam nerozjel), vybírat bylo třeba i správný disk, dokonce i správný IDE kabel, bylo třeba i omezit velikost disku na 32GB a při instalaci samotné hodně experimentovat. Nakonec se podařilo nainstalovat Windows XP jen ve chvíli, kdy byl disk a CD mechanika na jednom kabelu. K úspěšnému spuštění pak bylo třeba po instalaci před prvním plným startem odstranit CD mechaniku úplně (nakonec vyřešila instalace nového BIOSu). Nevím proč a navíc to stejně nefungovalo ani u Windows 2000, ale po ztraceném dni se zadařilo a další překážka byla překonána. Naštěstí má deska USB a tak se bez problémů zdařilo zprovoznit jak myš, tak disk pro přenos souborů a instalaci 3D Marku.

Jednou nohou v hrobě

Pro Socket 7 jsem vybral i alespoň trochu zajímavé procesory – AMD K6-III a mobilní AMD K6-2+. Alespoň dle ceny na aukčních portálech to už nejsou úplně běžné kousky a tak trochu doufám, že minimálně ta mobilní varianta se sníženým napětím bude dobře použitelná pro přetaktování, u kterého je největší překážkou nutnost skákat po velkých skocích v FSB (100 -> 112 -> 124 MHz). Výběrem mobilního K6 jsem si naběhl, bylo potřeba nahrát nový bios a protože se operace zdařila a nahrávání proběhlo bez chyb, jediným problémem bylo to, že pacient nepřežil. Takže si tu díky tomu zkusíme i zachránit jednu parádní desku.

Po dlouhém hledání, jak se dá udělat obnova BIOSu, o tom, jak je to jednoduché i tom, jak to jde samo, jsem po dlouhém laborování uvážil, že jediná cesta, jak to snadno (vůbec) udělat, je nahrát bios programátorem, který samozřejmě nemám. Termín dokončení článku – tedy Vánoce – už se začíná pomalinku rozplývat a mění se v boj o záchranu super desky, kterou už jsem jednou kdysi vyhodil, protože „umřela“. Dodnes si myslím, že jsem tu první desku nikdy vyhazovat neměl, protože se dala určitě snadno zachránit.

Prosba a následná cesta s něčím ve skle za kamarádem pomohla, deska dostala nejnovější BIOS a naskočila. Takže článek nekončí a jedeme dál! BIOS je osazen pro jistotu do patice, aby jsem desku příště netrápil dalším pájením (i to jsem raději nechal profíkům). Mobilní procesory jsou nyní plně podporovány a cesta k zařazení nejvyšší rychlosti je otevřená.

Obrázek: Dnešní testované procesory: AMD K6-III, AMD K6-2+ (Socket 7), Intel Celeron a Intel Pentium (Socket 370).

Ještě závěrem k volbě systému – i na Socket 7 desce byl systém Windows XP s 256MB RAM naprosto plynulý, v klidovém stavu bylo vytížení procesoru nulové a při pohybu v systému a spouštění aplikací jsem nepozoroval rozdíl proti novějším strojům. Na pozadí nic neběželo a tak by výsledky neměly být ovlivněny novějším systémem než by bylo vhodné. Navíc – když už testujeme sestavy pro rok 2001, není jediný důvod vynechat novinku v operačních systémech právě zmíněného roku. Zbytek sestav najdete v následující tabulce.

Sestavy#1#2#3#4#5
ProcesorK6-2+K6-IIICeleronPentium IIIK6-2+ OC
Frekvence
procesoru
533@550
(5.5×100)
450MHz
(4.5×100)
633MHz
(9.5×66)
600MHz
(4.5×133)
620MHz
(5×124)
Základní
deska
FIC
VA-503+
FIC
VA-503+
ASUS
CUSL-2M
ASUS
CUSL-2M
FIC
VA-503+
RAM2*128MB
PC100/2T
2*128MB
PC100/2T
256MB
100MHz/2T
256MB
133MHz/2T
128MB
124MHz/3T
Zvuková
karta
integr.integr.
Pevný
disk
40GB IDE
(Seagate
Bar.ATAIV)
40GB IDE
(Seagate
Bar.ATAIV)
200GB IDE
(Seagate 7200.7)
200GB IDE
(Seagate 7200.7)
40GB IDE
(Seagate
Bar.ATAIV)
Grafická
karta

R7000
MX200
MX400

R7000
MX200
MX400
int. i815
R7000
MX200
MX400
int. i815
R7000
MX200
MX400



MX400
Operační
systém
Windows XP
(SP3)
Testované sestavy

Jak už je hned z přehledu sestav patrné, čeká nás dnes hodně práce a hodně čtení, protože otestovat několik procesorů a ještě v kombinaci více grafických karet je vždy náročné. I z toho důvodu jsem naopak vypustil měření spotřeby (ta bude mimochodem nejspíš dost blízká, neočekával bych tu rozdíl jako při testu Tualatinu a Pentia 4 s RIMM.

Poznámka: Ovladače byly použity z Windows XP SP3. Měl jsem s nimi již několikrát dobré zkušenosti (z pohledu výkonu) a především – jde nám o srovnání procesorů ne o to, zda hodnota nemůže být u všech o pár procent vyšší. Konkrétně Radeon měl ovladač 6.14, GeForce pak 56.73 a Intel 6.13.

Přetaktování

Aby to nebyla taková nuda a byl splněn název článku, zařadil jsem do testu i přetaktovanou sestavu. Díky naprosto nepřehlednému nastavování desky byla už jen myšlenka na přetaktování mrazivější než test Peltieru s novým věžovým chladičem naprázdno, kdy jsem bez problémů už na 40 procent výkonu dosahoval -20°C. Třešničku tomu dal hned na úvod zkušební test K6-III na 450@500MHz, který během jednoho pokusu o start Windows XP složil souborový systém na disku a zopakoval jsem si výživnou instalaci. Ale potvrdil jsem si, že postup s odstraněním CD mechaniky je „správný“ a vše pak funguje naprosto bez problémů.

Jen pro souhrn informací o chlazení – použita je věž ze serveru s 2x Socket 1366 (bez problémů uchladí i 150+W), má osm heatpipe a je opravdu obrovská, měděná základna má rozměry prakticky odpovídající Peltieru, tedy 4×4 centimetry. A ten také odpovídá rozměrům tepelného rozvaděče procesorů AMD K6. Napájení je samostatné – dá se tedy procesor předem podchladit, limitní naměřenou teplotu při teplotě v místnosti okolo 20°C jsem měl -20°C. Jádro procesoru bohužel teplotu neukazuje, při spuštění počítače se bude (limitně) blížit právě -20°C. Očekával bych teplotu jádra pod nulou i za běhu. K6-2+ má nízké napájecí napětí (2.0V), prakticky nehřeje – v klidu se vzduchovým chlazením byla teplota na stejném místě (mezi procesorem a článkem) pouhé 2-3°C nad teplotou místnosti.

Obrázek: Nová věž Peltieru prospěla, odvede i více než 150W tepla a má měděný blok velký skoro jako procesory pro Socket 7 – původ v serveru se Socket 1366 nezapře. (na fotkách je vidět prach lépe než ve skutečnosti, bohužel 🙂 )

Pro první test jsem nastavil po sestavení chlazení napájení na Peltier 8.64V, proud pak byl 4.85A – příkon zhruba 42W. Přidaný teploměr pak během několika vteřin kapituloval a ukázal Low (= teplota pod nulou). Pokud jsem procesor nahřál na 35°C (teplota v zátěži se vzduchovým chlazením, i tenhle výkon stačil na to, aby se teplota mezi článkem a procesorem dostala pod nulu v čase 3-4 vteřin). Pro finální testování tak budu muset přidat ještě jedno teplotní čidlo.

Trošku zrychlíme

Vzhledem k tomu, že vše funguje jak má, přidáme trošku na rychlosti. Po dlouhém bádání jsem zjistil, že rychlost, kterou ukazuje deska/bios pro moje CPU je pravdivá jen pro FSB do 100MHz – 112 a 124MHz už zobrazují chybnou frekvenci. Stálo mne to celý večer hledání v manuálech, které jsem nakonec vzdal, zkusil nastavit FSB 124MHz, násobič 5 a na Peltier jsem pustil 12V (celkový příkon 80W). Druhé teplotní čidlo jsem také doplnil a po nachlazení procesoru na krásných -15°C jsem zapnul počítač. Napětí procesoru jsem jen lehce zvýšil z 2.0 na 2.2V.

Monitor svítí, post proběhl a teplota se drží i při načítání Windows v místě mezi procesorem a Peltierem na zhruba -5°C. Windows nabíhají a počítač se zdá být stabilní. V klidovém stavu pak teplota padá na nějakých 10-11°C pod nulou. 5x124MHz = 620MHz. Vzhledem ke slušné stabilitě a nutnosti dalšího skoku o hodně výše (+0.5x na násobiči) pro jistotu provedu kompletní sérii testů a výsledky přikládám k tabulce. Zrychlení je asi i díky pamětem slušné, v taktu překonáváme Pentium III a dýcháme na záda Celeronu.

Výsledky jsou v tabulkách o kus dále, každopádně vysoký takt tomu dost prospěl, pokud se zkouší procesor v testech, na které nemá vliv hodně pomalá RAM, pak se dostáváme k Celeronu na 633MHz, v některých případech ale už dojde i na překonání Pentia III. Bohužel paměť RAM je celkem slušná brzda.

Počítač ale běžel stabilně po dobu zhruba 20 minut v kuse, na procesoru byla slušná námraza a teplota na rozvaděči tepla procesoru byla celou dobu okolo -3 až -10°C (dle zatížení).

Na plný plyn

Cíl je ale samozřejmě jasný – deska umí maximálně 5.5x124MHz a tak mi to nedá nevyzkoušet. Tedy jumpery nastaveny, chlazení zůstává na 80W a napětí procesoru během pár testů roste po 0.1V na vysokých 2.6V, při kterých už byl systém alespoň trochu stabilní. Žádný zázrak to tedy nebyl a docela jsem se bál jak o procesor, tak o desku. Pro příště by bylo dobré vylepšit i napojení Peltieru na zdroj, které se začalo ohřívat.

Do Windows se počítač silou vůle dostal, teploměr ale ukazoval v klidu místo skoro -10°C pouhý 1-2°C pod bodem mrazu, topilo to tedy dost. Vedlejším efektem vyšší teploty je, na procesoru se netvoří led, který nikam neteče, ale voda. Jedna rychlá fotka, jeden rychlý test, úkol splněn a deska a procesor můžou jít odpočívat. 5.5x124MHz splněno – Socket 7 opravdu na plný plyn jede až 682MHz!

Provedl jsem test v AIDA 64, část CPU, Queen. Tam si K6-2+ poskočila na 1364 bodů. Nějakých 18% nad Pentium III (600MHz). A teď už jdeme na finální výsledky.

Testy AIDA 64

AIDA 64 je v mých testech klasika. O její přesnosti nemám iluze, ale pro jednoduchost a vše v jednom je to vlastně pro mé potřeby celkem dobré.

L1 a L2
testy
#1
K6-2+
#2
K6-III
#3
Cel633
#4
PIII600
#5
K6-2+ OC
L1 – čtení43283543500147524842
L1 – zápis41153375415639874616
L1 – kop.74326110916987158338
L1 – laten.3.74.54.74.93.3
L2 – čtení21711765143020242334
L2 – zápis14331287151325251618
L2 – kop.18601659130418862068
L2 – laten.8.210.020.411.97.3
AIDA 64 – L1 a L2

L1 a L2 testy vyšly pro procesory od AMD hodně dobře, po přetaktování na 620MHz se dá procesor K6-2+ považovat za vítěze v naprosté většině testů a tam kde nevyhrál povětšinou moc nezaostával.

Testy
RAM
#1
K6-2+
#2
K6-III
#3
Cel633
#4
PIII600
#5
K6-2+ OC
Čtení2573124011023296
Zápis123136391883138
Kop.159194413863194
Latence139.8121.3195.3116.1126.4
AIDA 64 – Operační paměť

Naopak systémová paměť byla jasně doménou Pentia III, které tady dostalo ještě bonus v podobě 2T časování a plně ho využilo. Na Celeron si procesory AMD nesáhnuly ani po velkém přetaktování. Díky takto špatným výsledkům pak silně zaostávaly v některých dalších testech (jako je třeba PhotoWorx).

Testy
CPU
#1
K6-2+
#2
K6-III
#3
Cel633
#4
PIII600
#5
K6-2+ OC
Queen1109908121311511246
PhotoW.413411575910463
ZLib4.04.14.05.84.9
AES596499904921617
Hash3227625936
AIDA 64 – CPU

Testy CPU pak také jasně vyhrálo Pentium III, ale test Queen, který je spíše ukázkou hrubého výkonu v jednodušších operacích, nečekaně vyhrál přetaktovaný K6-2+. Po větším přetaktování bych to pak považoval při podobném taktu s Celeronem za remízu.

Testy
FPU
#1
K6-2+
#2
K6-III
#3
Cel633
#4
PIII600
#5
K6-2+ OC
VP8739710410580
Julia11897139132132
Mandel2218494625
SinJulia69571039878
AIDA 64 – FPU

Jednotku FPU má nejrychlejší díky o malinko vyššímu taktu Celeron. Ale – po srovnání taktů si ani AMD nevedlo tak špatně, jak jsem z herních výsledků čekal. Test Julia pak K6-2+ na vysokém taktu zvládlo dokonce stejně jako Pentium III.

SuperPI

SuperPI je celkem jednoduchý test, výhoda je, že díky délce běhu slušně otestuje i stabilitu sestavy.

SuperPI#1
K6-2+
#2
K6-III
#3
Cel633
#4
PIII600
#5
K6-2+ OC
16K1.9032.2031.2421.1811.673
32K4.3464.8972.8942.5243.986
64K10.88611.0068.0625.6489.163
128K26.22827.76020.28914.30022.703
256K1m12.1241m06.82649.82233.869
512K2m40.0402m38.3581m56.6981m16.751
1M6m15.9506m04.3144m21.0852m50.104
2M15m15.03514m53.00410m01.4956m28.699
4M33m29.55022m06.18713m46.078
8M
16M
32M
SuperPI – čas výpočtu (vteřiny) na daný počet desetinných píst (méně je lepší)

Pentium III jasně vládnulo, K6-2+ po velkém přetaktování dotahovalo při výpočtech s kratší dobou běhu alespoň Celeron.

3D Mark 2001 SE

Můj oblíbený 3D Mark 2001 SE, tentokráte především v 16bit barvách, pro všechny sestavy platí stejné základní nastavení. U procesorů Intel je ve výsledcích jedna grafická karta navíc – ta integrovaná.

3D MarkGPU800×600
16bit
800×600
32bit
1024×768
16bit
1280×1024
16bit
K6-2+
550MHz

R7000
MX200
MX400

608
1249
1280

604
1177
1256

608
1205
1258

568
991
1226
K6-III
450MHz

R7000
MX200
MX400

669
1291
1315

657
1175
1294

656
1220
1291

611
998
1207
Celeron
633MHz
i815
R7000
MX200
MX400
594
980
1845
2019

965
1590
1949
457
948
1612
1960
299
855
1177
1825
PIII
600MHz
i815
R7000
MX200
MX400
777
1477
2290
2805

1426
1803
2591
587
1369
1826
2604
391
1148
1247
2158
K6-2+ OC
620MHz

R7000
MX200
MX400












3D Mark 2001 SE

Prvním postřehem z testů grafik a procesorů je to, že integrovaná grafika Intelu mohla v případě použití rychlejších pamětí (133MHz, tedy Pentium III) poskytnout celkem slušné přemostění k další generaci grafických karet (nabízel se především levný Radeon 9250), pokud člověk stejně hrál jen občas starší hry.

Druhým pak to, že procesory AMD K6-2+ i K6-III prostě grafické karty nedokáží dostatečně „nakrmit“. Pokud jde o hry, čekat se s přechodem narozdíl od kancelářského použití rozhodně nevyplatilo. Pokud by nebyl osazený nejlepší procesor pro Socket 7, tak by asi bez problémů vítězila i ta slabá integrovaná grafická karta Intelu. Grafiky s výkonem okolo GeForce 2 MX400 už jsou zcela nad síly a možnosti Socket 7 procesorů. A varianta koupit silnější grafickou kartu sice nevyznívala úplně špatně, nicméně pokud by se kupovala nová platforma za další rok, grafika už by byla o generaci pozadu a ideální by to také zrovna nebylo (vývoj byl mnohem rychlejší než v dnešní době, kdy si na lepších kartách s věkem přesahujícím 5 let pořád slušně zahrajete).

Podrobné výsledky najdete v tabulce, Pentium III ve hrách jasně vládnulo, jeho náskok pak rostl s výkonem grafické karty. Velmi dobře dokázal popohnat i Radeon 7000. Naopak u GeForce 2 MX200 byl rozdíl nejmenší.

Naopak jsem se netrápil s testy po přetaktování procesoru, stabilita grafické karty při frekvenci AGP okolo 82-83MHz nebyla zrovna příkladná a vzhledem k tomu, jak „špatně“ K6 krmí grafiku daty se nedaly stejně čekat zázraky. Bylo by to zbytečné trápení a námraza na procesoru rychle narůstala.

Závěr

Tak a je to tady – článek hotov, zbývá to jen uzavřít stejně jako aktuální rok. Jednoduše se to dá shrnout tak, že kdo chtěl pracovat v kanceláři, vyplatilo se mu další rok až dva počkat a pak pořídit nastupující generaci s DDR a tak dále. Pro psaní dokumentů i provoz Windows XP by mu vlastně nic extra nechybělo.

Hráč her by si musel vybrat, zda zůstane u starších titulů – taková GeForce2 MX200 byla pro tyhle procesory asi rozumným maximem. Jen o chvíli později ale přišel DirectX 8.1 a grafiky jako Radeon 9250 sice byly levné, ale Socket 7 už pro ně byl velkým „muzeem“. A to se raději nedívám, zda by to na AGP 2x jelo bez problémů/vůbec.

Obrázek: Cíl splněn, trochu jsem se bál o desku i procesor, ale asi by se to dalo upravit na stabilní provoz i na 682MHz, alespoň po stránce procesoru. Grafikám se AGP na 83MHz už nelíbilo.

Přetaktování byla tentokrát velká paráda, dosaženo maximum desky a víceméně i běžné maximum Socket 7. Ono se to nezdá, ale je to stejné jako u Tualatin procesorů. 620MHz tu není problém dosáhnout, navíc za rozumné frekvence PCI/AGP, dál už to jde ztuha a nepomáhá tomu ani nutnost skákat po 12MHz na FSB. Ideální by byl vyšší násobič (6 a 6.5x). Množství vyzářeného tepla rostlo ale extrémně, stačí se podívat na změnu napětí jádra:

  • základ je 2.0V
  • 5.5×112 = 616MHz, stačí 2.0V
  • 5.0*124 = 620MHz, stačí 2.2V (+10%)
  • 5.5*124 = 684MHz, bylo třeba 2.6, ideálně 2.7V (+30%).

Ať tak nebo tak, jsem spokojený, cíle bylo dosaženo a protože tady u nás v Kolíně nebývají Vánoce zrovna bílé, je třeba si trochu sněhu vyrobit doma na chlazení procesoru. Užijte si svátky a PF2023!

Podpora webu

Líbil se Vám tenhle článek? Můžete podpořit jeho tvorbu a další podobné články na webu pomocí PayPal. A nebo mi klidně jen napište, že se Vám článek líbil.

Přesunout se na začátek