Na úvod drobnost – díky za podporu u minulého textu o souboji Tualatinu a Pentia 4 s RIMM. Velmi mne překvapila a potěšila. A teď už hurá směr Vánoce, pro které jsem si tradičně připravil další „povídání“.
Poznámka: V textu až na jednu výjimku budu používat obecný název Socket 7 i pro desky s novější variantou téhož, tedy se Super Socket 7.
Úvodem
Blíží se čas Vánoc a to je pro mě osobně vždy i čas vzpomínek na můj první počítač. V rodině v době, kdy jsem dostal svůj první křemíkový přírůstek (rok 2000), počítačům nikdo nerozuměl a tak se jednoho dne dost nečekaně objevil – dokonce přímo pod stromečkem (lépe řečeno před stromečkem) – obrovský shluk balíků, ve kterém byl ukrytý můj první vlastní počítač.
A to ne jen tak ledajaký – pokud tedy vynechám cenu, nebylo to vůbec špatné. Sestava Autocont s celkem pěkným jménem Diderot Leonardo 633 ukrývala v té době novinku v podobě desky Socket 370, osazen byl procesor Intel Celeron 633MHz a celých 64MB RAM. Integrovaná grafika Intel sice nebyla zázračná, ale deska měla naštěstí AGP slot a tak se to dalo v letech následujících dobře vyléčit. To vše doplňoval 10GB disk WD a především (na tu dobu) parádní 17″ monitor s rozlišením 1280×1024. V balení nechyběla klávesnice, myš, reproduktory, modem a aby bylo názvu počítače učiněno za dost, v krabičce na 2 CD sídlila encyklopedie Diderot – mimochodem celkem povedená, licence platila celý JEDEN následující rok a pak už bylo potřeba v systému měnit nastavení času.
Operační systém Windows 98SE pracoval spolehlivě a rychle (pokud zrovna nebyl zaseklý). Fungoval takhle výtečně několik měsíců, pak se zhroutil a naštěstí ho nahradily sice ne zrovna legální, ale o to více stabilní, Windows XP. Dodnes vzpomínám, jak mi kamarád slavnostně přinesl domů (s průpovídkou, že mě nezná, připomínající kultovní Matrix a scénu „follow white rabbit“) placku s popiskem Windows XP a klíčem.
Počítač žil u nás doma hodně dlouho a sloužil bez větších problémů – odešla pouze základní deska, kterou nahradil ASUS CUSL-2M, počítač dostal brzy dalších 256MB RAM, 80GB disk a především GeForce2 MX 400. Po lehkém přetaktování procesoru z 633MHz na 855MHz (9,5*90MHz) se z něj pak stala slušná herní mašina. A že byl jeho život velmi dlouhý – dostal nakonec dalších několik 80GB disků (včetně přídavného řadiče, nakonec byla připojena vypalovací mechanika, 10GB a 6x80GB disk)), grafiku Radeon 9250 VIVO a ve výprodeji za pár korun koupený procesor Intel Pentium III 933MHz, který se snadno posunul až někam k 1.1GHz. To už bylo ale v dobách, kdy nás skoro opouštělo první s478 Pentium 4, nicméně na kancelář a jednoduché hraní to stále dostačovalo (například oblíbený a levný Celeron 1.7GHz to kupodivu zvládlo i překonat).
A proč tu vznikl tak dlouhý úvod? Inu – dnes se podíváme, jak by to vypadalo, kdyby už v rodině někdo nějaký ten počítač měl a dokázal ho i sestavit. O co by člověk přišel, když by třeba získal starý (Super)Socket 7 a pořídil mu některý s nejvýkonnějších procesorů? Rozjedeme tady Socket 7 na opravdu plný plyn a srovnáme si ho právě s jednoduchou sestavou Socket 370 s Intel Celeron 633MHz. Limitním rokem v železe bude magická „dvoutisícovka+1“, dle toho rozumně vybavíme Socket 7 – i to by totiž vyšlo levněji než „hotovka“ z Autocontu (za kterou jsem byl ale v té době neskutečně vděčný a dožil jsem na ní až do prvního notebooku s Celeron M).
A k testům? Tradiční AIDA 64, SuperPI a samozřejmě 3D Mark – a protože pojedeme na opravdu plný plyn, tak si dáme verzi 2001 SE. Nebudeme se naopak trápit s testy disků a spotřebou.
Z historie Socket 7
Socket 7 přišel jako následovník Socket 5, navíc je s ním zpětně kompatibilní. Z dnešního pohledu umožňoval osadit procesory velkého množství výrobců do jedné desky – Pentiem a Pentiem MMX od Intelu počínaje, AMD K5 a K6, Cyrix 6×86 a 6x86MX a například IDT WinChip nebo Rise MP6 konče. Obsahuje 19×19 pinů (321), je možná i konfigurace 17×17 pinů.
FSB byla 66-83MHz a běžné frekvence procesorů pak 75-233MHz, to vše při napájecím napětí 2,5-3,5V.
AMD pak socket vylepšilo do podoby Super Socket 7, která nejen přinesla nové procesory, ale především podporu AGP a FSB 100MHz. Zástup procesorů, které se do fyzicky stejného socketu vejdou, je tak noční můrou naprosté většiny sběratelů. Nejen AMD totiž zabodovalo nástupem K6-2 a K6-III. Nezaháleli ani ostatní výrobci a světlo světa spatřil Cyrix MII a WinChip 2. Zmiňovat to, že některé kusy byly licenčně vyráběny pod další značkou, raději ani nebudu.
Obrázek: Nahlédnutí na několik řad procesorů pro Socket 7 a noční můru sběratelů. AMD K5, K6, K6-2, K6-3, K6-2+, K6-III+, Cyrix GX, IDT, IBM a samozřejmě Pentium, Pentium MMX. To rozhodně není vše, navíc každá řada má několik frekvencí, každá má několik typů popisků (na fotce třeba IDT – vše jsou stejné procesory), některé řady mají i různé provedení (keramika, „plast“).
Posledním hřebíčkem do sběratelství pak je to, že prakticky všechny vydané procesory existovaly v několika verzích potisků dle továrny/času vzniku. Poctivý sběratel procesorů padnoucích do Socket 7 desek tak nemá v případě nouze problém obložit koupelnu nebo si díky obsahu zlata nechat vytvořit naprosto zářivý úsměv. Jen pro zajímavost – je to asi jediný socket, kde lze provozovat procesory s rozsahem frekvencí přes plný jeden řád, tedy zhruba 60-600MHz.
Grafické karty 1999-2001
Na trhu grafických karet to v téhle době vřelo – výrobci vydávali nové řady prakticky každý rok a tak je z čeho vybírat. Úmyslně zvolíme grafiku silnější s ohledem na budoucí využití o pro rok minimálně 2001. Dle toho jsem také zvolil pro otestování grafické karty 3D Mark 2001.
Obrázek: Radeon 7000, GeForce 2 MX200 a GeForce2 MX400.
Socket 7 tak dostane k dispozici určitě GeForce 2 MX (200 a/nebo 400), Radeon 7000 a pokud budeme chtít mít opravdu výhled do dalších let, pak i Radeon 8xxx (bohužel nenalezen v zásobách), který už nabízí podporu DirectX 8.1. Ostatní zmíněné grafiky mají pouze verzi 7. To platí i pro integrovaný Intel, který je v testu z důvodu možného porovnání variant „silné CPU + na grafickou kartu nezbylo“ a „stará sestava + silnější grafická karta“.
Testovací sestavy
S příchodem milénia přišli výrobci procesorů Intel i AMD s novými modely a tak se podíváme, o co kdo z vás přišel nebo získal, pokud utekl z lety prověřeného socket 7 na novinku v podobě socket 370 (Intel) nebo socket 462 (AMD). Ono se sice vždy říká, že s nákupem počítače se čekat nemá, protože je vždy na co čekat, ale v tehdejší době mohlo i několik měsíců znamenat obrovský skok ve výkonu a především v ceně. Nyní je už ta pravá chvíle na představení testovacích sestav.
Pro socket 370 jsem vybral již jednou zmíněnou desku Asus CUSL2-M, kterou jsem měl ve svém prvním počítači. Hned na první dobrou deska dost zlobila – vyřešila to nakonec výměna kondenzátorů u procesoru. Procesory pro ní měly oba tikat na 600MHz, ale ač mám v zásobě Celeron i Pentium III na uvedeném taktu, tak mi to nedalo a osadil jsem svůj původní procesor s taktem 633MHz. Pro tenhle test nebude mít rozdíl 33MHz větší význam. Vše doplňoval stejný 200GB disk a 256MB paměti RAM, která na 100MHz i 133MHz pracovala s rychlejším časováním 2T (tedy Pentium III dostalo malý dárek v podobě lepší a rychlejší paměti).
Obrázek: FIC VA-503+ a ASUS CUSL-2M, především deska od FIC si tenhle článek opravdu užila!
Socket 7 sestava mi dala zabrat o mnoho více – její instalace by přivedla k šílenství i sbor mnichů. Nastavení desky je prapodivné, je vybíravá na paměti (rychlé 2T moduly PC133/150 jsem tam nerozjel), vybírat bylo třeba i správný disk, dokonce i správný IDE kabel, bylo třeba i omezit velikost disku na 32GB a při instalaci samotné hodně experimentovat. Nakonec se podařilo nainstalovat Windows XP jen ve chvíli, kdy byl disk a CD mechanika na jednom kabelu. K úspěšnému spuštění pak bylo třeba po instalaci před prvním plným startem odstranit CD mechaniku úplně (nakonec vyřešila instalace nového BIOSu). Nevím proč a navíc to stejně nefungovalo ani u Windows 2000, ale po ztraceném dni se zadařilo a další překážka byla překonána. Naštěstí má deska USB a tak se bez problémů zdařilo zprovoznit jak myš, tak disk pro přenos souborů a instalaci 3D Marku.
Jednou nohou v hrobě
Pro Socket 7 jsem vybral i alespoň trochu zajímavé procesory – AMD K6-III a mobilní AMD K6-2+. Alespoň dle ceny na aukčních portálech to už nejsou úplně běžné kousky a tak trochu doufám, že minimálně ta mobilní varianta se sníženým napětím bude dobře použitelná pro přetaktování, u kterého je největší překážkou nutnost skákat po velkých skocích v FSB (100 -> 112 -> 124 MHz). Výběrem mobilního K6 jsem si naběhl, bylo potřeba nahrát nový bios a protože se operace zdařila a nahrávání proběhlo bez chyb, jediným problémem bylo to, že pacient nepřežil. Takže si tu díky tomu zkusíme i zachránit jednu parádní desku.
Po dlouhém hledání, jak se dá udělat obnova BIOSu, o tom, jak je to jednoduché i tom, jak to jde samo, jsem po dlouhém laborování uvážil, že jediná cesta, jak to snadno (vůbec) udělat, je nahrát bios programátorem, který samozřejmě nemám. Termín dokončení článku – tedy Vánoce – už se začíná pomalinku rozplývat a mění se v boj o záchranu super desky, kterou už jsem jednou kdysi vyhodil, protože „umřela“. Dodnes si myslím, že jsem tu první desku nikdy vyhazovat neměl, protože se dala určitě snadno zachránit.
Prosba a následná cesta s něčím ve skle za kamarádem pomohla, deska dostala nejnovější BIOS a naskočila. Takže článek nekončí a jedeme dál! BIOS je osazen pro jistotu do patice, aby jsem desku příště netrápil dalším pájením (i to jsem raději nechal profíkům). Mobilní procesory jsou nyní plně podporovány a cesta k zařazení nejvyšší rychlosti je otevřená.
Obrázek: Dnešní testované procesory: AMD K6-III, AMD K6-2+ (Socket 7), Intel Celeron a Intel Pentium (Socket 370).
Ještě závěrem k volbě systému – i na Socket 7 desce byl systém Windows XP s 256MB RAM naprosto plynulý, v klidovém stavu bylo vytížení procesoru nulové a při pohybu v systému a spouštění aplikací jsem nepozoroval rozdíl proti novějším strojům. Na pozadí nic neběželo a tak by výsledky neměly být ovlivněny novějším systémem než by bylo vhodné. Navíc – když už testujeme sestavy pro rok 2001, není jediný důvod vynechat novinku v operačních systémech právě zmíněného roku. Zbytek sestav najdete v následující tabulce.
| Sestavy | #1 | #2 | #3 | #4 | #5 |
|---|---|---|---|---|---|
| Procesor | K6-2+ | K6-III | Celeron | Pentium III | K6-2+ OC |
| Frekvence procesoru | 533@550 (5.5×100) | 450MHz (4.5×100) | 633MHz (9.5×66) | 600MHz (4.5×133) | 620MHz (5×124) |
| Základní deska | FIC VA-503+ | FIC VA-503+ | ASUS CUSL-2M | ASUS CUSL-2M | FIC VA-503+ |
| RAM | 2*128MB PC100/2T | 2*128MB PC100/2T | 256MB 100MHz/2T | 256MB 133MHz/2T | 128MB 124MHz/3T |
| Zvuková karta | – | – | integr. | integr. | – |
| Pevný disk | 40GB IDE (Seagate Bar.ATAIV) | 40GB IDE (Seagate Bar.ATAIV) | 200GB IDE (Seagate 7200.7) | 200GB IDE (Seagate 7200.7) | 40GB IDE (Seagate Bar.ATAIV) |
| Grafická karta | – R7000 MX200 MX400 | – R7000 MX200 MX400 | int. i815 R7000 MX200 MX400 | int. i815 R7000 MX200 MX400 | – – – MX400 |
| Operační systém | Windows XP (SP3) |
Jak už je hned z přehledu sestav patrné, čeká nás dnes hodně práce a hodně čtení, protože otestovat několik procesorů a ještě v kombinaci více grafických karet je vždy náročné. I z toho důvodu jsem naopak vypustil měření spotřeby (ta bude mimochodem nejspíš dost blízká, neočekával bych tu rozdíl jako při testu Tualatinu a Pentia 4 s RIMM.
Poznámka: Ovladače byly použity z Windows XP SP3. Měl jsem s nimi již několikrát dobré zkušenosti (z pohledu výkonu) a především – jde nám o srovnání procesorů ne o to, zda hodnota nemůže být u všech o pár procent vyšší. Konkrétně Radeon měl ovladač 6.14, GeForce pak 56.73 a Intel 6.13.
Přetaktování
Aby to nebyla taková nuda a byl splněn název článku, zařadil jsem do testu i přetaktovanou sestavu. Díky naprosto nepřehlednému nastavování desky byla už jen myšlenka na přetaktování mrazivější než test Peltieru s novým věžovým chladičem naprázdno, kdy jsem bez problémů už na 40 procent výkonu dosahoval -20°C. Třešničku tomu dal hned na úvod zkušební test K6-III na 450@500MHz, který během jednoho pokusu o start Windows XP složil souborový systém na disku a zopakoval jsem si výživnou instalaci. Ale potvrdil jsem si, že postup s odstraněním CD mechaniky je „správný“ a vše pak funguje naprosto bez problémů.
Jen pro souhrn informací o chlazení – použita je věž ze serveru s 2x Socket 1366 (bez problémů uchladí i 150+W), má osm heatpipe a je opravdu obrovská, měděná základna má rozměry prakticky odpovídající Peltieru, tedy 4×4 centimetry. A ten také odpovídá rozměrům tepelného rozvaděče procesorů AMD K6. Napájení je samostatné – dá se tedy procesor předem podchladit, limitní naměřenou teplotu při teplotě v místnosti okolo 20°C jsem měl -20°C. Jádro procesoru bohužel teplotu neukazuje, při spuštění počítače se bude (limitně) blížit právě -20°C. Očekával bych teplotu jádra pod nulou i za běhu. K6-2+ má nízké napájecí napětí (2.0V), prakticky nehřeje – v klidu se vzduchovým chlazením byla teplota na stejném místě (mezi procesorem a článkem) pouhé 2-3°C nad teplotou místnosti.
Obrázek: Nová věž Peltieru prospěla, odvede i více než 150W tepla a má měděný blok velký skoro jako procesory pro Socket 7 – původ v serveru se Socket 1366 nezapře. (na fotkách je vidět prach lépe než ve skutečnosti, bohužel 🙂 )
Pro první test jsem nastavil po sestavení chlazení napájení na Peltier 8.64V, proud pak byl 4.85A – příkon zhruba 42W. Přidaný teploměr pak během několika vteřin kapituloval a ukázal Low (= teplota pod nulou). Pokud jsem procesor nahřál na 35°C (teplota v zátěži se vzduchovým chlazením, i tenhle výkon stačil na to, aby se teplota mezi článkem a procesorem dostala pod nulu v čase 3-4 vteřin). Pro finální testování tak budu muset přidat ještě jedno teplotní čidlo.
Trošku zrychlíme
Vzhledem k tomu, že vše funguje jak má, přidáme trošku na rychlosti. Po dlouhém bádání jsem zjistil, že rychlost, kterou ukazuje deska/bios pro moje CPU je pravdivá jen pro FSB do 100MHz – 112 a 124MHz už zobrazují chybnou frekvenci. Stálo mne to celý večer hledání v manuálech, které jsem nakonec vzdal, zkusil nastavit FSB 124MHz, násobič 5 a na Peltier jsem pustil 12V (celkový příkon 80W). Druhé teplotní čidlo jsem také doplnil a po nachlazení procesoru na krásných -15°C jsem zapnul počítač. Napětí procesoru jsem jen lehce zvýšil z 2.0 na 2.2V.
Monitor svítí, post proběhl a teplota se drží i při načítání Windows v místě mezi procesorem a Peltierem na zhruba -5°C. Windows nabíhají a počítač se zdá být stabilní. V klidovém stavu pak teplota padá na nějakých 10-11°C pod nulou. 5x124MHz = 620MHz. Vzhledem ke slušné stabilitě a nutnosti dalšího skoku o hodně výše (+0.5x na násobiči) pro jistotu provedu kompletní sérii testů a výsledky přikládám k tabulce. Zrychlení je asi i díky pamětem slušné, v taktu překonáváme Pentium III a dýcháme na záda Celeronu.
Výsledky jsou v tabulkách o kus dále, každopádně vysoký takt tomu dost prospěl, pokud se zkouší procesor v testech, na které nemá vliv hodně pomalá RAM, pak se dostáváme k Celeronu na 633MHz, v některých případech ale už dojde i na překonání Pentia III. Bohužel paměť RAM je celkem slušná brzda.
Počítač ale běžel stabilně po dobu zhruba 20 minut v kuse, na procesoru byla slušná námraza a teplota na rozvaděči tepla procesoru byla celou dobu okolo -3 až -10°C (dle zatížení).
Na plný plyn
Cíl je ale samozřejmě jasný – deska umí maximálně 5.5x124MHz a tak mi to nedá nevyzkoušet. Tedy jumpery nastaveny, chlazení zůstává na 80W a napětí procesoru během pár testů roste po 0.1V na vysokých 2.6V, při kterých už byl systém alespoň trochu stabilní. Žádný zázrak to tedy nebyl a docela jsem se bál jak o procesor, tak o desku. Pro příště by bylo dobré vylepšit i napojení Peltieru na zdroj, které se začalo ohřívat.
Do Windows se počítač silou vůle dostal, teploměr ale ukazoval v klidu místo skoro -10°C pouhý 1-2°C pod bodem mrazu, topilo to tedy dost. Vedlejším efektem vyšší teploty je, na procesoru se netvoří led, který nikam neteče, ale voda. Jedna rychlá fotka, jeden rychlý test, úkol splněn a deska a procesor můžou jít odpočívat. 5.5x124MHz splněno – Socket 7 opravdu na plný plyn jede až 682MHz!
Provedl jsem test v AIDA 64, část CPU, Queen. Tam si K6-2+ poskočila na 1364 bodů. Nějakých 18% nad Pentium III (600MHz). A teď už jdeme na finální výsledky.
Testy AIDA 64
AIDA 64 je v mých testech klasika. O její přesnosti nemám iluze, ale pro jednoduchost a vše v jednom je to vlastně pro mé potřeby celkem dobré.
| L1 a L2 testy | #1 K6-2+ | #2 K6-III | #3 Cel633 | #4 PIII600 | #5 K6-2+ OC |
|---|---|---|---|---|---|
| L1 – čtení | 4328 | 3543 | 5001 | 4752 | 4842 |
| L1 – zápis | 4115 | 3375 | 4156 | 3987 | 4616 |
| L1 – kop. | 7432 | 6110 | 9169 | 8715 | 8338 |
| L1 – laten. | 3.7 | 4.5 | 4.7 | 4.9 | 3.3 |
| L2 – čtení | 2171 | 1765 | 1430 | 2024 | 2334 |
| L2 – zápis | 1433 | 1287 | 1513 | 2525 | 1618 |
| L2 – kop. | 1860 | 1659 | 1304 | 1886 | 2068 |
| L2 – laten. | 8.2 | 10.0 | 20.4 | 11.9 | 7.3 |
L1 a L2 testy vyšly pro procesory od AMD hodně dobře, po přetaktování na 620MHz se dá procesor K6-2+ považovat za vítěze v naprosté většině testů a tam kde nevyhrál povětšinou moc nezaostával.
| Testy RAM | #1 K6-2+ | #2 K6-III | #3 Cel633 | #4 PIII600 | #5 K6-2+ OC |
|---|---|---|---|---|---|
| Čtení | 257 | 312 | 401 | 1023 | 296 |
| Zápis | 123 | 136 | 391 | 883 | 138 |
| Kop. | 159 | 194 | 413 | 863 | 194 |
| Latence | 139.8 | 121.3 | 195.3 | 116.1 | 126.4 |
Naopak systémová paměť byla jasně doménou Pentia III, které tady dostalo ještě bonus v podobě 2T časování a plně ho využilo. Na Celeron si procesory AMD nesáhnuly ani po velkém přetaktování. Díky takto špatným výsledkům pak silně zaostávaly v některých dalších testech (jako je třeba PhotoWorx).
| Testy CPU | #1 K6-2+ | #2 K6-III | #3 Cel633 | #4 PIII600 | #5 K6-2+ OC |
|---|---|---|---|---|---|
| Queen | 1109 | 908 | 1213 | 1151 | 1246 |
| PhotoW. | 413 | 411 | 575 | 910 | 463 |
| ZLib | 4.0 | 4.1 | 4.0 | 5.8 | 4.9 |
| AES | 596 | 499 | 904 | 921 | 617 |
| Hash | 32 | 27 | 62 | 59 | 36 |
Testy CPU pak také jasně vyhrálo Pentium III, ale test Queen, který je spíše ukázkou hrubého výkonu v jednodušších operacích, nečekaně vyhrál přetaktovaný K6-2+. Po větším přetaktování bych to pak považoval při podobném taktu s Celeronem za remízu.
| Testy FPU | #1 K6-2+ | #2 K6-III | #3 Cel633 | #4 PIII600 | #5 K6-2+ OC |
|---|---|---|---|---|---|
| VP8 | 73 | 97 | 104 | 105 | 80 |
| Julia | 118 | 97 | 139 | 132 | 132 |
| Mandel | 22 | 18 | 49 | 46 | 25 |
| SinJulia | 69 | 57 | 103 | 98 | 78 |
Jednotku FPU má nejrychlejší díky o malinko vyššímu taktu Celeron. Ale – po srovnání taktů si ani AMD nevedlo tak špatně, jak jsem z herních výsledků čekal. Test Julia pak K6-2+ na vysokém taktu zvládlo dokonce stejně jako Pentium III.
SuperPI
SuperPI je celkem jednoduchý test, výhoda je, že díky délce běhu slušně otestuje i stabilitu sestavy.
| SuperPI | #1 K6-2+ | #2 K6-III | #3 Cel633 | #4 PIII600 | #5 K6-2+ OC |
|---|---|---|---|---|---|
| 16K | 1.903 | 2.203 | 1.242 | 1.181 | 1.673 |
| 32K | 4.346 | 4.897 | 2.894 | 2.524 | 3.986 |
| 64K | 10.886 | 11.006 | 8.062 | 5.648 | 9.163 |
| 128K | 26.228 | 27.760 | 20.289 | 14.300 | 22.703 |
| 256K | 1m12.124 | 1m06.826 | 49.822 | 33.869 | – |
| 512K | 2m40.040 | 2m38.358 | 1m56.698 | 1m16.751 | – |
| 1M | 6m15.950 | 6m04.314 | 4m21.085 | 2m50.104 | – |
| 2M | 15m15.035 | 14m53.004 | 10m01.495 | 6m28.699 | – |
| 4M | – | 33m29.550 | 22m06.187 | 13m46.078 | – |
| 8M | – | – | – | – | – |
| 16M | – | – | – | – | – |
| 32M | – | – | – | – | – |
Pentium III jasně vládnulo, K6-2+ po velkém přetaktování dotahovalo při výpočtech s kratší dobou běhu alespoň Celeron.
3D Mark 2001 SE
Můj oblíbený 3D Mark 2001 SE, tentokráte především v 16bit barvách, pro všechny sestavy platí stejné základní nastavení. U procesorů Intel je ve výsledcích jedna grafická karta navíc – ta integrovaná.
| 3D Mark | GPU | 800×600 16bit | 800×600 32bit | 1024×768 16bit | 1280×1024 16bit |
|---|---|---|---|---|---|
| K6-2+ 550MHz | – R7000 MX200 MX400 | – 608 1249 1280 | – 604 1177 1256 | – 608 1205 1258 | – 568 991 1226 |
| K6-III 450MHz | – R7000 MX200 MX400 | – 669 1291 1315 | – 657 1175 1294 | – 656 1220 1291 | – 611 998 1207 |
| Celeron 633MHz | i815 R7000 MX200 MX400 | 594 980 1845 2019 | – 965 1590 1949 | 457 948 1612 1960 | 299 855 1177 1825 |
| PIII 600MHz | i815 R7000 MX200 MX400 | 777 1477 2290 2805 | – 1426 1803 2591 | 587 1369 1826 2604 | 391 1148 1247 2158 |
| K6-2+ OC 620MHz | – R7000 MX200 MX400 | – – – – | – – – – | – – – – | – – – – |
Prvním postřehem z testů grafik a procesorů je to, že integrovaná grafika Intelu mohla v případě použití rychlejších pamětí (133MHz, tedy Pentium III) poskytnout celkem slušné přemostění k další generaci grafických karet (nabízel se především levný Radeon 9250), pokud člověk stejně hrál jen občas starší hry.
Druhým pak to, že procesory AMD K6-2+ i K6-III prostě grafické karty nedokáží dostatečně „nakrmit“. Pokud jde o hry, čekat se s přechodem narozdíl od kancelářského použití rozhodně nevyplatilo. Pokud by nebyl osazený nejlepší procesor pro Socket 7, tak by asi bez problémů vítězila i ta slabá integrovaná grafická karta Intelu. Grafiky s výkonem okolo GeForce 2 MX400 už jsou zcela nad síly a možnosti Socket 7 procesorů. A varianta koupit silnější grafickou kartu sice nevyznívala úplně špatně, nicméně pokud by se kupovala nová platforma za další rok, grafika už by byla o generaci pozadu a ideální by to také zrovna nebylo (vývoj byl mnohem rychlejší než v dnešní době, kdy si na lepších kartách s věkem přesahujícím 5 let pořád slušně zahrajete).
Podrobné výsledky najdete v tabulce, Pentium III ve hrách jasně vládnulo, jeho náskok pak rostl s výkonem grafické karty. Velmi dobře dokázal popohnat i Radeon 7000. Naopak u GeForce 2 MX200 byl rozdíl nejmenší.
Naopak jsem se netrápil s testy po přetaktování procesoru, stabilita grafické karty při frekvenci AGP okolo 82-83MHz nebyla zrovna příkladná a vzhledem k tomu, jak „špatně“ K6 krmí grafiku daty se nedaly stejně čekat zázraky. Bylo by to zbytečné trápení a námraza na procesoru rychle narůstala.
Závěr
Tak a je to tady – článek hotov, zbývá to jen uzavřít stejně jako aktuální rok. Jednoduše se to dá shrnout tak, že kdo chtěl pracovat v kanceláři, vyplatilo se mu další rok až dva počkat a pak pořídit nastupující generaci s DDR a tak dále. Pro psaní dokumentů i provoz Windows XP by mu vlastně nic extra nechybělo.
Hráč her by si musel vybrat, zda zůstane u starších titulů – taková GeForce2 MX200 byla pro tyhle procesory asi rozumným maximem. Jen o chvíli později ale přišel DirectX 8.1 a grafiky jako Radeon 9250 sice byly levné, ale Socket 7 už pro ně byl velkým „muzeem“. A to se raději nedívám, zda by to na AGP 2x jelo bez problémů/vůbec.
Obrázek: Cíl splněn, trochu jsem se bál o desku i procesor, ale asi by se to dalo upravit na stabilní provoz i na 682MHz, alespoň po stránce procesoru. Grafikám se AGP na 83MHz už nelíbilo.
Přetaktování byla tentokrát velká paráda, dosaženo maximum desky a víceméně i běžné maximum Socket 7. Ono se to nezdá, ale je to stejné jako u Tualatin procesorů. 620MHz tu není problém dosáhnout, navíc za rozumné frekvence PCI/AGP, dál už to jde ztuha a nepomáhá tomu ani nutnost skákat po 12MHz na FSB. Ideální by byl vyšší násobič (6 a 6.5x). Množství vyzářeného tepla rostlo ale extrémně, stačí se podívat na změnu napětí jádra:
- základ je 2.0V
- 5.5×112 = 616MHz, stačí 2.0V
- 5.0*124 = 620MHz, stačí 2.2V (+10%)
- 5.5*124 = 684MHz, bylo třeba 2.6, ideálně 2.7V (+30%).
Ať tak nebo tak, jsem spokojený, cíle bylo dosaženo a protože tady u nás v Kolíně nebývají Vánoce zrovna bílé, je třeba si trochu sněhu vyrobit doma na chlazení procesoru. Užijte si svátky a PF2023!
Podpora webu
Líbil se Vám tenhle článek? Můžete podpořit jeho tvorbu a další podobné články na webu pomocí PayPal. A nebo mi klidně jen napište, že se Vám článek líbil.