Vydáno: 2021 – Hodnocení: 7/10
Testovací sestava: Dell M4800 (i7-4810mq, 32GB RAM, SSD, nVidia Quadro M2000M 4GB, FullHD)
Nemám na hraní moc čas a musím hodně vybírat z dostupných her. Výběr mi naštěstí usnadňuje produkce – hry jsou dneska hodně o grafice, online soupeření a já nevím čem, ale málo jich je o příběhu. A hodně málo jich má příběh jako hlavní součást. A ještě méně je jako Mafia I.
Vzpomínky na Mafii I mám více než dokonalé dané několikerým odehráním. Příběh se dá poslouchat jako film a vy jím procházíte za celkem vysoké obtížnosti (z pohledu dnešního hráče). Ve své době to bylo zjevení na našem trhu, tím spíš, že bylo z místní produkce. A tak jsem si rád počkal na Definitive Edition.
Dle prvních obrázků to vypadalo, že budeme zírat s otevřenými ústy na Lost Heaven v novém kabátku a užijeme si každou vteřinu často dlouhého courání po městě i po jeho okolí. A protože se můj notebook rozhodl, že „remake“ nakonec spustí a utáhne, nezbývalo než usednout…
Nebudu to dlouze natahovat – graficky je to opravdu podívaná, mise tak nějak souhlasí s originálem, hodně změn prospěje zrychlení hry, méně se cestuje po městě, více se mluví za jízdy v autě. Vše je rychlejší. Dokonce i navigaci máte k dispozici a komu by to nestačilo, tak při nižší obtížnosti se na křižovatkách objevují šipky, kam máte jet. A komu by ani to nestačilo, lze v nastavení zapnout automatické přeskočení nedůležitých cest. A nesmím zapomenout na jednu věc – pokud by náhodou tohle všechno nestačilo, máte trvale v obraze žlutý kosočtverec, který zobrazuje polohu cíle! A to je celý problém – Lost Heaven je zpracováno dokonale, celé město žije, nesrovnatelné s originálem. ALE – nic si z něj nepamatuji, protože buď jsem poslouchal rozhovor v autě (a jsou super) a nebo jsem jel opravdu jen kousek a ještě při honičce s policií. O venkově ani nemluvím – investovat tolik úsilí do obrovského okolí, do kterého se hráč nepodívá je velká škoda.
Grafika je celkově skvělá, požadavky jsou ale docela „krvavé“ a nepřijdou mi úplně odpovídající. Pokud si vzpomenu, že Kingdom Come jsem si zahrál na Vysoké detaily, tady hra nastaví Nízké a při pohledu na FPS není moc možností s tím pokusovat. Ač mluvím o rozlišení FullHD a o notebooku starší generace, tak už to srovnání s Kingdom Come, které je obecně považováno za špatně optimalizované, nevychází úplně dobře. A v krajině, kde se toho zrovna moc nevykresluje a i přes to FPS moc nestoupne a dokonce jsou problémy s (včasným) načítáním objektů, především trávy… – někde je chyba. Hra běžela z SSD jednotky, takže disk se neflákal, jen engine.
Obtížnost je naopak směšná a to na všechny možnosti nastavení. Máte asistent řízení, zatáčení, míření… Máte pomocníky úplně všude. Navíc nejsem zastánce dokonalého krytu, ze kterého vy vidíte všude a nepřítel musí – aby viděl – vystrčit hlavu. Kdyby vám to nestačilo, jsou na minimapě zobrazeni i nepřátelé. Dokonce vidíte i to, kam se dívají. Dá se tak při tichém plížení chodit podle minimapy, na obrazovku netřeba se dívat. Když se vrátím ke krytí – když vykouknete z krytu a nastavíte si míření „někam“ – typicky kde očekáváte nepřítele – a zalezete zpět do krytu, pak vám přesně na tom místě vyleze nepřítel, vy vykouknete z krytu a míříte o lán vedle – to je (další) neodpustitelná chyba.
Ovládání je celkově ale povedené, postava sice občas odbíhá – nevím kam, trefit občas rychle lékárnu je nadlidský úkol a o jízdě na motorce, na které si při nízké rychlosti říkáte, zda už náhodou nemáte upito i v reálném životě, ani nemluvím. Pokud trefíte s motorkou obrubník, vystoupíte si a konec mise. Pokud ale přerazíte lampu – tak je to pohoda. Jen se ozve „Vidíte ho, blázna!“ a jede se dál. Nejlepší však bylo, že když tu samou lampu trefíte ve skoku, najednou drží jako přikovaná… Nicméně mise s motorkou je (naštěstí) jen jedna a až na některé podivné nastavení kláves (lze přenastavit a každému vyhovuje něco jiného, já mám ale na jedné ruce jen 5 prstů..) to je s ovládáním obecně v pohodě.
Nepřátelé mají inteligenci prázdné krabice. Když hlídačům zabíjíte jednoho parťáka za druhým, je jim to jedno, hlavně když to nevidí. Mrtvoly netřeba řešit. Je vtipné, když jde hlídač okolo mrtvoly svého kolegy a vesele si pohvizduje, že by se měl jít podívat ještě sem. U mrtvoly se otočí, prohodí, že je deska mizerný počasí a jde zase pryč. Ve chvíli, kdy se otočí, uložíte ho bez potíží vedle jeho kolegy. V přestřelkách nepřátelé spíše obtěžují zmateným poskakováním – pokud se zrovna chovají logicky (tedy běžím jedním směrem, nemůžu se jen tak na jeden krok otočit), padají hlavy jedna za druhou za skoro až skandovaného potlesku okolních nepřátel. A vrcholem je házení zápalných lahví – jdou na vás tři nepřátelé, jeden zakřičí „Zapalte ho!“ – v té chvíli se všichni zastaví a inteligence začne vybírat vhodného „házeče“, máte většinou dost času postřílet všechny tři, ale je vtipné počkat si, který z nich začne šátrat po kapsách a hledat tam „Molotov“. V té chvíli je dobré ho trefit do hlavy, on už pak upálí i kolegy kolem sebe.
Jízdní model je díky asistentům čehokoliv jednoduchý. Před zatáčkou prostě zatáhnete ruční brzdu a děj se vůle boží – autopilot už to nějak vyrovná a jede se dál. Ale hned v první misi si v nastavení musíte zapnout manuální řazení, protože ačkoli asistent umí vybrat i smyk na ledě v rychlosti zvuku, řadit tak, aby auto vyjelo kopec (jako dostatečně rychle, než vás nepřátelé postřílí), tak to neumí. Mimochodem, když vypnete všechny asistenty, dají se ty zatáčky projíždět i na klávesnici ve smyku neskutečně zábavně. Takže asistentům vlastně nejde ani tohle. Převážně rovnají smyk moc rychle, občas ale zaváhají tak dlouho, že už ani kouzlo nepomůže.
A co si budu pamatovat – naprosto nesmyslné loadingy po zabití hlavní postavy, kdy umřete v místnosti sám a po loadu máte kolem sebe tři nepřátele. Nezapomenu ani na útěk z výletu do přírody – obrněný vůz, který na všechny obtížnosti rozstřílí náklaďák přesně na dva a půl zásobníku si málem vykoledoval odinstalaci hry. Nejsmutnější je řešení této mise – prostě vás to tak nějak, asi náhodně, po nějaké době pustí dál. Při asi stém opakování, kdy jsem prostě jen držel spoušť a čekal, až to zase skončí, byla mise úspěšná.
Tahle hra má všechny předpoklady k tomu být lepší než originální kousek. Má větší rozpočet, slušný dabing, neskutečnou akčnost a tempo, ale zabíjí ho na několika málo detailech. Jako kdyby to nikdo z tvůrců snad nehrál. Pokud po desáté zemřete v souboji, kde se nějakým omylem ocitnete mezi třemi nepřáteli, kteří tam původně nebyli, navíc po každé smrti následuje velice efektní deset sekund trvající cutscéna a následné opětovné načtení pozice, navíc si nemůžete vybrat save o minutu dozadu, protože nemůžete, hodnotíte nakonec pozitivně i to, že hra není zase až tak dlouhá.
Zhruba od poloviny se to zlepší a ubývá chyb, ale jako byla původní hra nezapomenutelná, bude nezapomenutelná i tato. I přes to všechno negativní bych ji hodnotil na nějakých 7/10, protože ten příběh, ač trochu jiný, za to stojí. Poslední mise stojí na úplný závěr za zmínku – proč ten chlap celou dobu tak vzdychá? Smrt umění se podobá tak většinu času levnému pornofilmu z produkce západních sousedů na VHS nadabované jedním hercem. Díky Marku.
Pokud si ale budu chtít Mafii I zahrát znovu, sáhnu po originále. Tím spíš, že po modifikaci je i graficky o dost jinde (ač o nekonečno horší proti předělávce) a třeba na televizi ve 4K je to prostě super. Nicméně ani tuhle verzi nezatracuji, je možné, že nějaké chyby zmizí a za pár let to bude alespoň trochu ono.
