Celá práce je rozdělena do čtyřech hlavních částí, které spolu – ač se to z počátku nezdá – souvisejí.
V první části jsem se snažil alespoň v základu postihnout aspekty simulací náhodných dějů, věnoval jsem se metodě Monte Carlo a vytvořil jsem i dvě ukázky jejího využití. První ukázka je určena pro pochopení toho, jak metoda funguje. Slouží k jednoduchému výpočtu π a zabývám se v ní i vlivem kvality generátoru náhodných čísel, který dle předpokladů má obrovský vliv na úspěšnou simulaci. Dále je zde otestován také obyčejný generátor náhodných čísel dostupný například v Excelu pomocí funkce Rnd(). Druhá ukázka souvisí s jednou z podkapitol – molekulovou mechanikou. Samostatnou podkapitolou jsou genetické algoritmy. Pochopení principu jejich funkce je podstatné pro vysvětlení jedné z prakticky nepoužívaných metod kinetické analýzy, kterou bych rád uvedl do běžného použití.
V druhé části se zabývám taveninami a skly, s důrazem na kinetiku krystalizace, kdy se na ukázkách snažím ukázat základní metody vyhodnocení kinetiky krystalizace. V závěru této kapitoly jsou zmíněny alespoň okrajově i dostupné alternativy včetně těch prakticky neznámých.
Třetí část je věnována měřením na TMA a DMA. Od principu metody přes její aplikace až po ukázku naměřených dat.
Čtvrtá kapitola je tím, co spojí předchozí tři do jednoho celku. Je zde ukázáno pomocí simulací a znalostí o růstu krystalů, co se děje ve vzorku skla při měření na TMA, jak vypadá vzorek v jednotlivých fázích měření a závěrem si dovolím úvahu o tom, zda (a za jakých podmínek) by se dalo uvažovat o studiu kinetiky krystalizace pomocí TMA. V úplném závěru je přiloženo jako potvrzení, že tento způsob simulace funguje, srovnání dat naměřených z DSC a simulace stejného vzorku dle parametrů získaných z jiných metod měření (TMA, optická mikroskopie).