Vzhledem k tomu, že mým největším oblíbencem pro přetaktování je Socket 370 – tedy procesory z generace Pentium III/Celeron, rozhodl jsem se udělat si tu takovou malou wiki. Informací je na internetu ještě celkem hodně, ale čím dál častěji se setkávám s tím, že stránky přestávají být dostupné. A tak si tu uložím nejpodstatnější informace především pro nastavení napětí pomocí ručního pospojování pinů procesoru – a to především pro Tualatin procesory.
Coppermine procesory
Tuhle pasáž prozatím přeskočím – ale časem bych rád potrápil i některý ze starších kousků s jádrem Coppermine, případně i úplně první Celerony (třeba 300A). Každopádně tabulka s nastavením napětí pomocí VID pinů tu pro jistotu bude uvedena (kdyby se někam ztratila).
Chybí zde doplnit především popis pinů v socketu.
Tabulka nastavení napětí Coppermine
| Napětí (V) | VID0 | VID1 | VID2 | VID3 | VID4 |
|---|---|---|---|---|---|
| 1.30 | 1 | 1 | 1 | 1 | 0 |
| 1.35 | 0 | 1 | 1 | 1 | 0 |
| 1.40 | 1 | 0 | 1 | 1 | 0 |
| 1.45 | 0 | 0 | 1 | 1 | 0 |
| 1.50 | 1 | 1 | 0 | 1 | 0 |
| 1.55 | 0 | 1 | 0 | 1 | 0 |
| 1.60 | 1 | 0 | 0 | 1 | 0 |
| 1.65 | 0 | 0 | 0 | 1 | 0 |
| 1.70 | 1 | 1 | 1 | 0 | 0 |
| 1.75 | 0 | 1 | 1 | 0 | 0(klasické Intel Pentium III – například 933MHz – mají napětí 1.75V) |
| 1.80 | 1 | 0 | 1 | 0 | 0 |
| 1.85 | 0 | 0 | 1 | 0 | 0 |
| 1.90 | 1 | 1 | 0 | 0 | 0 |
| 1.95 | 0 | 1 | 0 | 0 | 0 |
| 2.00 | 1 | 0 | 0 | 0 | 0 |
| 2.05 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 |
| 2.10 | 0 | 1 | 1 | 1 | 1 |
| 2.20 | 1 | 0 | 1 | 1 | 1 |
| 2.30 | 0 | 0 | 1 | 1 | 1 |
| 2.40 | 1 | 1 | 0 | 1 | 1 |
| 2.50 | 0 | 1 | 0 | 1 | 1 |
| 2.60 | 1 | 0 | 0 | 1 | 1 |
| 2.70 | 0 | 0 | 0 | 1 | 1 |
| 2.80 | 1 | 1 | 1 | 0 | 1 |
| 2.90 | 0 | 1 | 1 | 0 | 1 |
| 3.00 | 1 | 0 | 1 | 0 | 1 |
| 3.10 | 0 | 0 | 1 | 0 | 1 |
| 3.20 | 1 | 1 | 0 | 0 | 1 |
| 3.30 | 0 | 1 | 0 | 0 | 1 |
| 3.40 | 1 | 0 | 0 | 0 | 1 |
| 3.50 | 0 | 0 | 0 | 0 | 1 |
Tualatin procesory
Tualatin procesory jsou pro přetaktování oblíbené a byly už od doby vydání, kdy díky tomu statečně konkurovaly nastupujícímu Pentiu 4, které jen pomalu dosahovalo vyšších frekvencí. Limitní frekvence, které se dá dostáhnout za použití vzduchového chlazení, je zhruba 1700MHz a to musíte mít štěstí na dobrý kus. Při přetaktování lze využít následujících možností (pro dlouhodobý provoz je víceméně vhodná jen ta prostřední):
- využít Celeron s nízkým násobičem (třeba 1000A) nebo Pentium III, díky tomu lze dosáhnout vysoké frekvence FSB a udržet při tom takt pod limitem, typickým výsledkem je pak frekvence okolo 1500MHz s FSB okolo 150MHz – výhodou je pak vysoká frekvence pamětí a jejich propustnost a tedy na svou dobu obrovský hrubý výkon (budete potřebovat minimálně paměti 133MHz/2T, nejlépe pak 150MHz)
- druhou možností je využít o něco rychlejší Celeron (okolo 1200MHz) a využít snadné změny FSB ze 100 na 133MHz, přetaktování je snadné, cílová frekvence podobná, jen výkon je díky nižší FSB horší, výhodou je naopak nižší napětí a možnost použít horší paměti (obyčejné 133MHz/3T)
- třetí možností je vzít si Celeron 1300MHz (případně 1400) a pokud budete mít štěstí, dá se dostat z 1300MHz změnou FSB (100>133) na 1729MHz a to je přesně limit procesu, kterým jsou tyhle procesory vyráběné, je ale třeba použít vysoké napětí a dobře chladit. Získáte pak za extrémních podmínek procesor s hrubým výkonem na úrovni nejvyšších Pentií 4 (a tím myslím Pentia 4 na taktech okolo 3500MHz) a FPU jednotku o výkonu Pentia 4 na zhruba stejném taktu.
Ač je volba pro dlouhodobý provoz jasná, dnes už nás bude zajímat spíš poslední varianta, tedy extrémní přetaktování. Nicméně pokud je dobrá deska, lze pro extrémní přetaktování využít i nízko taktovaný Celeron, protože pak se dá dosáhnout opravdu hodně vysokých hodnot FSB (166MHz+).
Důležité piny v patici (Tualatin)
Napětí se u Tualatin procesorů určuje kombinací propojených pinů VID0-VID3 s pinem VSS. A díky tomu je ji celkem snadné změnit dle následující tabulky. Cílová hodnota je pro limitní frekvenci 1700MHz u dobrých kusů křemíku (a jiné nás pro větší přetaktování nemusí zajímat) okolo 1.65V. Pokud se chcete dostat ještě výš, je třeba volit ještě vyšší napětí. Tualatin procesory se bez větších úprav nechají dostat na 1.8V (1.825V). Na této hodnotě je ale třeba mnohem lépe chladit a pro běžný provoz je zaprvé nevhodná a zadruhé na vzduchu je těžké udržet teploty vhodné pro stabilní provoz (řekněme do 30°C na 1700MHz).
Mimochodem na úvodním snímku je vidět Celeron 1300MHz, který má k pinu VSS spojený pin VID2 z výroby a dále doplněné spojení o piny VID1 a VID0 – jedná se tedy o napětí 1.65V (viz. následující tabulka). S ním jsem za pomoci peltiera a celkem slušného chlazení dosáhl 1898MHz. Jedná se o dobrý kus křemíku, který na 1729MHz běží při napětí 1.65V i bez podchlazování stabilně.
Tabulka nastavení napětí Tualatin
| VID25 | VID3 | VID2 | VID1 | VID0 | Napětí (V) |
|---|---|---|---|---|---|
| 0 | 1 | 1 | 1 | 1 | 1.300 |
| 1 | 1 | 1 | 1 | 1 | 1.325 |
| 0 | 1 | 1 | 1 | 0 | 1.350 |
| 1 | 1 | 1 | 1 | 0 | 1.375 |
| 0 | 1 | 1 | 0 | 1 | 1.400 |
| 1 | 1 | 1 | 0 | 1 | 1.425 |
| 0 | 1 | 1 | 0 | 0 | 1.450 |
| 1 | 1 | 1 | 0 | 0 | 1.475 |
| 0 | 1 | 0 | 1 | 1 | 1.500 (základní nastavení pro Celeron 1300MHz) |
| 1 | 1 | 0 | 1 | 1 | 1.525 |
| 0 | 1 | 0 | 1 | 0 | 1.550 |
| 1 | 1 | 0 | 1 | 0 | 1.575 |
| 0 | 1 | 0 | 0 | 1 | 1.600 |
| 1 | 1 | 0 | 0 | 1 | 1.625 |
| 0 | 1 | 0 | 0 | 0 | 1.650 (napětí po spojení VID1 a VID0 pro Celeron 1300MHz) |
| 1 | 1 | 0 | 0 | 0 | 1.675 |
| 0 | 0 | 1 | 1 | 1 | 1.700 |
| 1 | 0 | 1 | 1 | 1 | 1.725 |
| 0 | 0 | 1 | 1 | 0 | 1.750 |
| 1 | 0 | 1 | 1 | 0 | 1.775 |
| 0 | 0 | 1 | 0 | 1 | 1.800 (napětí po spojení VID3 a VID1 a izolaci VID2 pro Celeron 1300MHz) |
| 1 | 0 | 1 | 0 | 1 | 1.825 |
Na závěr je ještě třeba zmínit význam pinů BSEL1 a BSEL0. Osobně jsem je nemusel používat, protože stejnou propojku nabízí pomocí jumperu moje deska – tedy volbu hodnoty FSB mezi 100 a 133MHz. Nicméně jinak u Celeronu stačí izolovat pin BSEL1 a bude se tvářit jako Pentium III.
Odhad TDP Tualatin Celeron 1.3GHz při 1.9GHz/1.85V
Na závěr bych ještě rád odhadl TDP Tualatin Celeronu na taktu zhruba 1.9GHz. Pro výpočet TDP jsem využil exitujících modelů a zkusil odhadnout spotřebu na základě změny napětí a frekvence. Všechny závislosti jsem považoval za lineární (a to je chyba). Nicméně pro nástřel to stačí a reálně to bude asi o ještě o něco „horší“. Tak tedy Celeron na frekvenci 1100MHz má TDP 28.9W při 1.475V. Pokud to opravdu zjednoduším, mohu z ostatních modelů získat TDP Celeronu se stejnou frekvencí a s napětím 1.5V, které vychází na 30.7W.
No a dále stačilo dopočítat změnu TDP při využití napětí 1.85V, která nám vychází na 56.4W. Na závěr je třeba započítat změnu TDP s frekvencí (skok na – z ní vychází finální TDP procesoru na 67.1W. Ve skutečnosti to bude ještě o něco více. To jen pro představu, o kolik více je třeba chladit při skoku na 1900MHz.
Tak to bude pro dnešek vše – příště tu snad bude další pokračování se stejným procesorem, tentokrát už naživo.
Zdroj: Tabulky jsem získal mimo jiné zde.